Kateřina Smejkalová: Při hledání práce zase ve finanční nejistotě
Ani alespoň celý jeden rok na posouzení toho, zda se naplní naděje spojované s novou reformou podpory v nezaměstnanosti, nebyla vláda ochotná počkat: Minulý týden zaskočila zaměstnavatele, odbory i odbornou veřejnost zpráva, že se do budoucna má její výše vrátit po první dva měsíce nezaměstnanosti na pouhých 65 procent dosavadní čisté mzdy, sotva se letos zvýšila na 80.
Snížit by se měl přitom nově i strop plateb čerstvě nezaměstnaným – z 80 procent průměrné mzdy spadne zase jen na 60. Měli-li tedy letos dobře vydělávající lidé po první dva měsíce nárok až na 38500 korun, klesne pomoc od příštího roku nejvýše na necelých 30 tisíc. Kdo vydělává pod 30 tisíc čistého, spadne nově pod dvacet.
Čtěte také
Na původní reformě přitom panovala vzácná shoda nejen odborů, zaměstnavatelů a odborníků na trh práce, ale i napříč politickým spektrem. Hlasovalo pro ni paradoxně i samotné hnutí ANO, jehož ministr práce a sociálních věcí ji nyní na pokyn premiéra zase hází do koše.
Zjevně je zaskočilo, že opatření spočívající v navýšení podpory něco stojí. Jako by už zapomněli na všechny dobré argumenty v jeho prospěch, jsou nyní přesvědčeni, že vede akorát k tomu, že se lidé na solidní podpoře schválně flákají.
Prostor pro hledání nové, lepší práce
Nechme nyní stranou otázku, zda by na pár týdnech odpočinku při změně zaměstnání bylo opravdu něco tak skandálního – zejména jsou-li placeny z pojištění, které si všichni zaměstnanci nemalými částkami ze svých mezd po celý svůj pracovní život předplácí a jehož vybraný objem se ani zdaleka na tyto účely nevyplatí.
Čtěte také
Označení jakéhokoli krátkého vydechnutí a vyčištění hlavy mezi dvěma pracemi za nepřípustné lenošení tak zlehka připomíná otrokářskou mentalitu.
Hlavním pádným argumentem ve prospěch navýšení podpory však bylo to, že umožní lidem věnovat více času a energie na hledání nové, lepší práce tím, že se nebudou alespoň po dobu oněch dvou měsíců bez práce bát o dramatický pokles svých příjmů.
Víme, že je v Česku dlouhodobě vysoký podíl lidí, kteří nemají úspory žádné či minimální. Ti bez solidní podpory v nezaměstnanosti v podstatě nemohou jinak než jít z práce do práce. Jsou-li vyhozeni, nutí je to kývnout na první nabídku, která se jim namane. Odejít sami se s takovým rizikem obvykle vůbec nerozhoupou.
Čtěte také
Jde totiž i o to, že proces hledání práce často může být něco, co nejde jen tak dělat vedle plného úvazku někde jinde. Ať už mluvíme o kvalifikovanějších pracích, kde výběrová řízení klidně vyžadují několik náročných osobních pohovorů a různých testování, nebo naopak o těch s rigidními pracovními podmínkami, například ve výrobě, kde může být během pracovní doby obtížné byť zvednout soukromý telefon, natož obrážet pohovory.
Do koše s reformou přinášející hmatatelné zlepšení
O něco více času na hledání podpořeného solidním příjmem zkrátka vede k lepším výsledkům pro zaměstnance i zaměstnavatele – první si dle průzkumů obvykle v práci polepší nejen finančně, druhým se rozroste nabídka tím, že se víc lidí odváží, dostane čas a může vynakládat energii na to porozhlížet se jinde. Celkově tak jsou efekty navýšení podpory v nezaměstnanosti v prvních měsících výhradně pozitivní a k této inspiraci skandinávskými zeměmi a jejich modelem tzv. flexicurity se u nás nepřistoupilo náhodou.
Byla to naopak jedna z mála opravdu smysluplných a zároveň i pro všechny zúčastněné hmatatelných reforem k lepšímu za poslední roky, a už jen to je uprostřed všech krizí a klesající důvěry v politiku nedocenitelné.
Ano, reformy často něco stojí. Nicméně zrovna v tomto případě je poměrně jisté, že by se vynaložené prostředky, jichž se notabene na pojistném vybere dostatek, vrátily nejen v podobě funkčnějšího trhu práce a stoupajících mezd, ale jednoduše i lidí spokojenějších se svou prací a pociťujících o něco větší svobodu a kontrolu nad svým životem.
Škoda, že máme co dočinění s vládou, která se sebelepšími argumenty ani protesty ze všech stran – a že jich dotčené vládní rozhodnutí tentokrát vyvolalo mimořádně hodně – zřejmě přesvědčit nenechá.
Autorka je politoložka, působí ve Friedrich-Ebert-Stiftung
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
