Kateřina Smejkalová: Potravinová sbírka byla úspěšná, ale problém neřeší

I bez započtení toho, co ještě přibude online, zaznamenala letos akce rekordní objem potravin a drogérie darovaných pro ty, kteří mají obtíže si i jen toto zcela základní zboží nakoupit sami. Jakkoli ani dříve nebyl počet takových lidí zanedbatelný, doložila řada reportáží před zahájením sbírky, že se v poslední době dramaticky zvyšuje – zejména vlivem sociálních dopadů pandemie a všeobecné inflace, včetně skokového nárůstu ceny energií. Bez pochyby je tak třeba ocenit, že se zvýšená potřebnost promítla do štědřejší pomoci.

Čtěte také

LIBEREC

Potravinová sbírka v Libereckém kraji byla rekordní, darovat je ještě možné přes internet

Zároveň je ale nutné si otevřeně říct, že pokud máme opravdový zájem na tom, řešit tíživou situaci čím dál rozsáhlejších vrstev obyvatel, potřebujeme řešení systémová. A tím není myšleno ani tak ulehčení fungování potravinových bank a podobných institucí, jakkoli i to by jistě bylo na místě, už jen kvůli problematice plýtvání, ale opatření jdoucí ke kořenům problému: totiž nízkým mzdám, důchodům a dávkám, masivně rozšířenému předlužení nebo neexistenci dostupného bydlení. A to je naopak něco, co se u nás dlouhodobě prosazuje mimořádně obtížně ─ jednorázovou, konkrétní solidaritu se do té opravdu účinné, systémové přetavit nedaří. 

Když chybí systém

Slabá místa individuální charity jsou přitom dobře popsána. Počínaje právě její jednorázovostí, která neumožňuje problémy řešit dlouhodobě a opravdu účinně. Dalším problematickým bodem je, že jako jednotlivci nemáme možnost posoudit, kdo je nejpotřebnější a jaká podpora nejúčinnější. To asi teď bude chápat každý, kdo chodil mezi regály obchodu a snažil se rozhodnout, jestli koupit raději dětské pleny, nebo konzervu s masem, kterou by nejspíš ocenil osamělý důchodce. Anebo raději jí fazole?

Čtěte také

Česko stárne a reforma sociální služeb stále v nedohlednu

Tím se dostáváme k možná nejdůležitějšímu aspektu celé věci: i potřební lidé by měli mít možnost si zachovat důstojnost tím, že budou o svém životě rozhodovat sami. Ve zmíněných reportážích lidé mluví o ponižujícím pocitu z toho, že jsou na potravinové banky odkázaní, který se násobí tím, že jsou tak nuceni vzít zavděk něčím, co nemusí vůbec odpovídat jejich potřebám nebo preferencím.

Celkově tak vzniká škodlivá dynamika, kdy dárci často svůj dar vnímají jako něco mimořádně šlechetného (každý z nás účastníků a účastnic potravinové sbírky si může koneckonců sáhnout do svědomí, jestli byla jeho motivace spíš altruistická, nebo to dělal hlavně pro svůj dobrý pocit), ti firemní si charitou přikrášlují svou image nezřídka z vyloženě reklamních důvodů. A z potřebných se tím stávají příjemci almužny, od kterých se očekává, že vezmou zavděk čímkoli.

Spravedlivá pomoc

Oproti tomu stojí myšlenka univerzálních sociálních práv, která základní materiální potřeby člověka povyšuje na nárokovou úroveň. Jak nyní bývá s prohlubující se krizí bydlení stále častěji skloňováno, je takovým sociálním právem stanoveným v mezinárodních úmluvách třeba i právo na bydlení, jakkoli je málokde dodržováno. O naplňování sociálních práv by se měl starat stát, který zvládne mít přehled o potřebnosti i vyvinout skutečně účinné, dlouhodobé nástroje bez toho, aby se o ně lidé v nouzi museli doprošovat a být za ně přespříliš vděční.

Prostředky rozdělované na tyto účely přes výběr daní a odvodů, jakož i další opatření, jako například stanovování výše minimální mzdy, také podléhají demokratické kontrole, a ne libovůli lépe situovaných jednotlivců. Ti se totiž často spíše rozhodnou pomáhat tam, kde se jim nehledě na skutečnou potřebnost „sevře srdce víc“. Kupříkladu lidé na ulici bojující se závislostí tak mohou být z hlediska charity na chvostu, zatímco při systematickém rozdělování podpory by se jim jí dostalo podobně jako ostatním v nouzi.

Kateřina Smejkalová, politoložka|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas Plus

Brzy začne po nocích mrznout a ve velkém se zase rozjede v principu jistě bohulibý projekt „nocleženek“ pro lidi bez domova. Až jich pár nakoupíme, místo tetelení se nad dobrým činem se zkusme zasadit o to, aby co nejdříve ani nocleženky, ani potravinové banky nebyly potřeba vůbec.

Autorka je politoložka