Kateřina Smejkalová: Finanční podpora studujících je v zájmu všech

Existují sice ubytovací, sociální a prospěchová stipendia vyplácená jednotlivými vysokými školami, jsou ale tak nízká – kupříkladu první jmenované činí v základní sazbě na Univerzitě Karlově v Praze jen pár stovek měsíčně –, že dodatečný příjem v podstatě předpokládají. Způsob jejich přiznávání nadto často kopíruje příliš přísný a nedostačující český dávkový systém.

Čtěte také

David Klimeš: Není už čas. Stát musí začít pomáhat

Univerzitní města s Prahou a Brnem na špici přitom patří k těm, kde výdaje rapidně rostou, donedávna hlavně vinou nákladů na bydlení. K nim se ale nyní přidalo i rekordní všeobecné zdražování zejména potravin. V medializovaných výčtech ohrožených skupin se nyní právem ocitají senioři či samoživitelky, o situaci studujících ale ani vidu, ani slechu.

Brigáda nestačí

I kdybychom přistoupili na Jurečkovu argumentaci, že si prostě mají vedle studia vydělávat, nevypadá to pro ně růžově: Mnohde lidem bez ukončeného studia nestačí k pokrytí životních nákladů ani regulérní práce, jak by mohla brigáda na částečný úvazek studentům stačit?

Čtěte také

Kateřina Smejkalová: Plošná pomoc není nesmyslné rozhazování

Ještě důležitější je však položit si otázku, proč by si vlastně měli studenti a studentky vedle vysoké školy vůbec vydělávat. Není snad vysokoškolské studium koncipováno jako činnost v podstatě na plný úvazek, zejména pokud se mu má člověk věnovat skutečně odpovědně? A není v zájmu nás všech, kteří se na něj prostřednictvím daní skládáme, aby ho studující absolvovali bez zbytečných prodlev daných tím, že vedle něj musí pracovat?

Ve skutečnosti přesně to ví i všichni ti rodiče, kteří na živobytí během studia svým dětem přispívají, aby pracovat nemusely vůbec, či minimálně. Jenže to si už před současnou krizovou situací nemohl dovolit každý, a tak děti bohatších bez větších starostí studovaly, zatímco ty ostatní se vyčerpávaly po brigádách nebo studium kvůli finanční náročnosti vzdali zcela.

Těch druhých bude nyní kvůli napjatějším rozpočtům rodičů a zvyšujícím se nákladům na studentský život jen více. Jde přitom o jeden z důvodů, proč jsme na tom v Česku z hlediska dědění dosaženého vzdělání, a tím pádem i faktické nemožnosti vypracovat se z prekérního sociálního prostředí, do kterého se člověk narodí, tak špatně.

Příklady z Německa

Není to přitom žádná zákonitost, ale specificky česká cesta dlážděná právě takovým přemýšlením, které demonstroval ministr práce a sociálních věcí Jurečka. V sousedním Německu kupříkladu existuje systém podpory studujícím nazvaný podle zkratky příslušného zákona BAFöG, v rámci kterého mají studující měsíčně nárok až na 861 euro, tedy asi 21 500 Kč, na pokrytí životních nákladů tak, aby pracovat vedle studia nemuseli.

Čtěte také

Kateřina Smejkalová: Strádání a pocit nespravedlnosti a bezmoci solidaritě nesvědčí

Podpora je z půlky nevratná a z půlky bezúročnou půjčkou, která se vrací ale až za předpokladu solidního výdělku a pouze do celkové výše 10 000 euro. V současnosti má německá vláda v důsledku inflace a bytové krize v plánu měsíčně vyplácený obnos dále podstatně navýšit.

Nejenže by tedy nárok na současnou vládní podporu studující měli mít (podobně jako další, které z ní vláda navázáním na nezletilé dítě vyloučila – v ostrém kontrastu s Německem, kde podobný jednorázový příspěvek primárně dostanou všichni pracující, tedy i pracující studenti, ale také nezaměstnaní; a rodiče pak obdrží ještě vedle toho zvláštní obnos za dítě).

Politoložka Kateřina Smejkalová|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas

V dlouhodobé perspektivě by měli ministři přestat mluvit o tom, jak si mají studenti na studium prostě vydělat – a začít jim na živobytí poskytovat dostatečnou finanční podporu z eráru. Je to totiž v zájmu nás všech.

Autorka je politoložka