Kateřina Perknerová: Znát své dějiny je národní zájem
Nikoliv současnost, ale teprve budoucnost dá odpověď na otázku, kdo ji tvořil. Zajisté každý člověk nechává otisk v proudu času, ale naprostá většina lidí žije své nenápadné soukromé životy. Je jen pár jedinců, kteří udávají směr, jsou čímsi výjimeční, nenahraditelní. Vedle badatelů, kteří posunuli vědění lidstva o notný kus dopředu, jsou to také umělci a jejich imaginace, již si nelze koupit, neboť talent tohoto typu je darem přírody.
Uložení ostatků generála Františka Moravce v kolumbáriu hřbitova v jeho rodné Čáslavi připomnělo, že dějepisci jsou také vojáci, kteří stojí u rozhodujících bitev. Moravec bojoval za první světové války na východní frontě, později byl legionářem. Ze studenta latiny a francouzštiny se stal posluchačem Vysoké válečné školy.
Čtěte také
Podílel se na vzniku a chodu československé rozvědky. V březnu 1939 přijal nabídku britských kolegů a emigroval. Po boku Edvarda Beneše řídil zpravodajskou činnost proti Německu a je považován za autora plánu na atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.
Po válce se František Moravec stal nepohodlným. Po únorovém puči odešel do amerického exilu, kde v roce 1966 zemřel. Vždy si přál být pochován doma, to znamená v Česku. V úterý se mu to splnilo.
Připomínat si osudy osobností, jakou byl František Moravec, je případné. Politici často vyzývají k ochraně českých zájmů, aniž by většina z nich dokázala vysvětlit, co to vlastně je. Připomínka hrdinských činů našich předků k prožitku národní identity určitě patří.
Moravec proslul výrokem: „Nikdy nesmíme vzdát spravedlivý boj pouze proto, že se situace zdá být beznadějná. Žádná moc na světě nemůže navždy zotročit lidského ducha.“ Aktuálnost jeho přesvědčení je až zarážející.
Dobře znát dějiny, hrdiny i padouchy
Při pohledu na vítěze francouzských prezidentských voleb Emmanuela Macrona, který v doprovodu chumlu dětí kráčel na pódium na Martových polích, bylo těžké ubránit se otázce, jak bude své vítězství slavit příští český prezident. Bude to také za tónů Beethovenovy Ódy na radost, hymny Evropské unie?
Čtěte také
A kolik řádek v čítankách si zaslouží budoucí hlava České republiky? Budou to jen suchá fakta o tom, kde se narodila, studovala a jakým poměrem vyhrála? Nebo se jejími činy popíše několik stran?
To nikdo neví, ale všichni si asi přejí, aby šlo o slova s pozitivním nábojem. Nejde přitom o to, aby na Pražském hradě seděla neomylná ikona. Koneckonců tou nebyl ani generál Moravec. V životopisech se o něm píše jako o člověku „sebevědomém, nekompromisním, ironickém a uštěpačném“. Podstatné ovšem je, že vždy konal ve prospěch Československa.
Výše řečené se možná nevejde do současných hodin dějepisu. O to víc těší, že od září budou mít žáci 9. ročníků základních škol k dispozici neotřelou příručku, která se na dějiny dívá jinak. Prostřednictvím otázek a hledání odpovědí. Tedy nejenom kdy a kdo, ale především jak a proč.
Díky badatelské metodě, kterou se autoři Jaroslav Pinkas a Václav Sixta ve své knize řídili, by se žáci mohli dovědět o košaté osobnosti Františka Moravce, jeho motivacích, rozhodnutích, činech a životním osudu daleko víc, než jim nabízí rutinní školní výklad.
Dobře znát vlastní dějiny, hrdiny i padouchy je přitom věc, která nepochybně zapadá do definice národních zájmů.
Autorka je redaktorka a komentátorka Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
