Kateřina Perknerová: Politický mumraj a jiné příběhy

30. prosinec 2021

Zeptali jste se někdy nedávno svých dětí, rodičů, přátel či známých, kde by chtěli žít? Není tak těžké odhadnout jejich odpovědi. Většinou totiž řeknou, že v Česku. Lékaři, vědci a vysokoškolští pedagogové mají v Německu, Švýcarsku nebo Lucembursku zajisté násobně vyšší platy, ale to není všechno. Neméně významné jsou životní prostředí, vzdělání, vztahy a služby, jak potvrzuje index kvality života projektu Obce v datech a společnosti Deloitte.

Podle těchto kritérií se u nás nejlépe žije v Říčanech, Praze, Brandýse nad Labem, Černošicích a v Brně. Jejich obyvatelům to určitě udělalo radost, avšak chvályhodný je i zásadní nesouhlas starosty Orlové, která se umístila mezi 206 obcemi na posledním místě.

Miroslav Chlubna (Koalice politických hnutí NEZÁVISLÍ a Změna pro lidi) je přesvědčen, že přes obrovskou zátěž z minulosti je u nich dobře. A udělá všechno, aby se to zlepšovalo. To není málo. Podobné odhodlání je motorem pohybu vpřed.

Čtěte také

Když se ohlédneme za končícím rokem, najdeme hodně příznivých momentů. Na koronavirovém peklu není nic pozitivního, ale na jeho průvodních jevech ano. Zdravotnický systém šlape jako hodinky, lékaři a sestry odvádějí úžasné výkony. Vakcinace přes veškeré zádrhely pokročila a třetí posilující dávku vyhledává stále víc lidí.

Učitelé dělají maximum, aby covidová generace nebyla poznamenána nejen co do objemu znalostí, nýbrž hlavně na duši.

Není to jednoduchá práce, protože škola hraje ve vývoji dítěte klíčovou socializační roli. Nejde v ní jen o testy, zkoušení a novou látku, ale také o výlety, sportování, besídky, divadelní představení. Při formování osobnosti je to možná podstatnější než správně používané přechodníky. Klobouk dolů před každým kantorem, který složité období zvládá se ctí.

S důležitými věcmi je dobré nečekat

A pak je tu dvanáct politicky nabitých měsíců. Vystřídala se vládní garnitura, což není nic, co by zasloužilo ovace či údiv. V demokratickém režimu jde o běžný jev. Letošek přesto nese punc kvalitativní změny. Spojenectví pěti stran ve dvou koalicích přineslo efekt Svatoplukových prutů. Samy by nedokázaly to, co se jim povedlo v okamžiku, kdy lídři potlačili svoje ega a dali přednost společné síle.

Čtěte také

Teze Petra Fialy, že buď zvítězí blok demokratických opozičních stran, nebo budou vládnout populisté s extremisty a komunisty, se ukázala strategicky správnou. Většina voličů odmítla odevzdat Strakovu akademii Andreji Babišovi (ANO), Tomiu Okamurovi (SPD) a Vojtěchu Filipovi (KSČM). Neznamená to ovšem, že všichni byli nadšeni z volebního výsledku. Milion hlasů zůstal bokem a současná vláda na to musí pamatovat.

Zásadní obrat nastal na Pražském hradě. Miloše Zemana výrazně oslabila kauza Vrbětice. Pokračovalo to prohrou Andreje Babiše, vyobcováním ČSSD a KSČM ze sněmovny, šestitýdenní hospitalizací hlavy státu, ostrakizací kancléře Vratislava Mynáře a definitivní prezidentovou kapitulací při jmenování Fialovy vlády včetně Jana Lipavského (Piráti). Zemanova politická dominance se rozplynula jako rozdrcené Voldemortovy viteály.

Kateřina Perknerová, redaktorka a komentátorka Deníku

Tento politický mumraj je vítanou potravou každého komentátora, ovšem ještě přitažlivější jsou jiné příběhy. Třeba ten o rozpadlé usedlosti Cibulka, kterou manželé Ondřej a Katarína Vlčkovi mění v dětský hospic. Do projektu vložili miliardu a půl korun.

„S důležitými věcmi je dobré nečekat. Ať jde o miliardu pro nadaci, nebo o vyznání, že mám někoho rád,“ říká Katarína Vlčková. Do konce roku zbývá pár dnů, tak prosím, nečekejte.

Autorka je redaktorka a komentátorka Deníku

Spustit audio