Kateřina Perknerová: Co čeští politici můžou (a nemůžou) reálně měnit?

Česká televize tentokrát zvolila zajímavý formát, kdy si nezve krajské lídry, ale kandidáty, které jejich mateřské subjekty vysílají coby odborníky.

Čtěte také

Kateřina Perknerová: Jak Andrej Babiš přichází o spojence

Třeba výměna názorů na zdravotnický systém přinesla věcnou debatu, ve které většina účastníků věděla, o čem je řeč a neházela nazdařbůh čísly nebo frázemi. Za to by měl být občan vděčný.

Až na to, že ani taková kultivovaná diskuse většinou neodpoví na otázky, které lidi nejvíc trápí. V případě zdravotní péče je to nedostatek pediatrů, praktiků a stomatologů v některých regionech. Přes líbivé výroky si s tím nedokázala poradit Babišova (ANO) ani Fialova vláda (Spolu).

Koaliční a jiná sevření

A v tom spočívá hlavní potíž programových slibů. Jednotlivá uskupení si pravděpodobně upřímně přejí, aby se papírové vize pod jejich vedením zhmotnily v realitu. Jenomže aby se to stalo, musela by být splněna řada podmínek.

Čtěte také

Kateřina Perknerová: Změní se po volbách režim?

Kupříkladu by daná strana potřebovala zasednout ve Strakově akademii bez koaličního partnera, aby ve svých plánech neustupovala ani o píď. Nesmělo by platit, že právo Evropské unie je nadřazeno tuzemskému, což prakticky znamená, že velká část přijímaných zákonů je jeho implementací.

A hlavně by přes 90 procent výdajů státního rozpočtu nemohlo nést visačku mandatorní čili povinné. Tam patří například důchody, (zatím) dvě procenta HDP na obranu, platby za státní pojištěnce, učitelské platy na úrovni 130 procent průměrné mzdy, splácení státního dluhu nebo příspěvky mezinárodním organizacím. Na vlastní rozpočtovou politiku zbývá jen ždibec.

Tyto mantinely musejí respektovat všichni uchazeči o poslanecká místa, byť na náměstích a v kulturních domech to voličům příliš nezdůrazňují. Museli by totiž čelit otázce, co za svůj hlas skutečně dostanou.

Čtěte také

Kateřina Perknerová: Tuší politici, co všechno jim voliči odpustí?

Pokud by se dověděli, že vlastně nic převratného, jen pokračování v dosavadním trendu, snad zrychlení digitalizace, víc dálničních úseků, podporu družstevního bydlení a třídění plechovek, ale především pokračování v současné zahraničněpolitické orientaci, byla by to poctivá odpověď.

Lze ji tušit za kampaní koalice Spolu a za necelý měsíc zjistíme, na jaký zisk to bude stačit.

Vzdušné opoziční zámky

Vzpoury proti Bruselu, stovky tisíc nových bytů, návrat k uhlí, markantní snižování daní nebo naopak milionářské berně jsou pouhé vějičky na důvěřivé občany.

Kateřina Perknerová, komentátorka Deníku|foto:Matěj Skalický, Vinohradská 12

Nebo sliby stran, které vědí, že na beton zůstanou v opozici a žádný z nich nebudou muset plnit. Horší je to u těch, jež mohou uchopit vládní otěže.

Zklamání lidí bude veliké, protože má-li se něco zásadního v České republice změnit, musí se začít v Evropské unii. Ať už směrem k většímu centralismu, například zrušením práva veta, nebo k rozvolnění a revizi Lisabonské smlouvy.

Zůstane-li vše při starém, na domácím dvorku se nadále budeme do krve hádat o to, kolik andělů se vejde na špičku jehly.

Autorka je redaktorka a komentátorka Deníku