Katarzyna Surmiak-Domańska: Ku-klux-klan. Tady bydlí láska

2. únor 2020

Autorka se vydala přímo na sjezd Ku-klux-klanu ve státě Arkansas, kde mluvila se současnými i bývalými členy, místními pastory i náhodnými obyvateli okolních měst. Reportáž pak kombinuje s epizodami z historie amerického rasismu.

Je až s podivem, že organizace, která má na svědomí tolik vražd a násilí, vznikla z nudy. Dnes působí jako černé svědomí Ameriky, ve které bylo ještě do poloviny 19. století legální otroctví a do 60. let 20. století akceptována rasová segregace. Současné postavení amerických černochů je důsledkem rasistických právních instrumentů – otroctví, leasing vězňů, tzv. zákony Jima Crowa nebo lynč.

Při čtení knihy mrazí. Nejen z příběhů obětí Ku-klux-klanu, kterých bylo za ta léta nespočet, ale také z toho, že ve městě, odkud byli černoši na počátku 20. století vyhnáni a stalo se z něj tzv. město zapadajícího slunce, dnes slyší věty jako: Já mám Hitlera rád.

Nevzpomínám si, že bychom se o Ku-klux-klanu učili ve škole. A pokud ano, patrně tomu chyběl, stejně jako v mnoha jiných případech, kontext.

Právě kontext je to, co kniha polské reportérky, kterou vydalo vydavatelství Absynt v edici Prokletí reportéři, do našeho evropského vnímání KKK přináší. Kontext toho, jak moc je do americké společnosti ve skutečnosti Ku-klux-klan vrostlý. 

Desetidílnou četbu vysílá Plus v premiéře. V překladu Jarmily Horákové knihu vydalo nakladatelství Absynt. Pro rozhlas připravila Kristýna Kodrlová, dramaturgie Alena Blažejovská, režie Lukáš Kopecký. Čte Barbora Goldmannová. Na webu můžete každý díl poslouchat mimořádně po dobu dvou týdnů po odvysílání.

autoři: Český rozhlas Plus , Kristýna Kodrlová
Spustit audio

Související