Kasík: Na novináře čeká s AI past naučené bezmoci. Koubský: Hrozbou je i láska ke zbytečné práci

Pro uživatele chatbotů, a zejména pro novináře, líčí AI různé pasti. Kasík se je snaží podchytit tak, že si všímá, jakých častých omylů se chatboti dopouštějí, a pak hledá, jak co nejlépe vymezit okruh, v němž se tyto chyby objevují. Připouští, že do podobných pastí ale sám několikrát spadl.

Za jednu z pastí považuje například přílišnou delegaci. Může to být třeba lékař, který komunikuje s pacientem pomocí chatbota. „Ve chvíli, kdy by pacient zjistil, že komunikace nebyla s doktorem, tak je ztráta důvěry ohromná. Byla by to ještě větší zrada, než co si myslím, že by pociťoval čtenář, kdyby zjistil, že novinář používal AI,“ vrací se k předchozímu dílu pořadu Online Plus.

Na spoustu lidí včetně novinářů čeká podle Kasíka past naučené bezmoci. „To je známý koncept z psychologie. Když se člověk o něco bude dlouho pokoušet a pořád to nejde, tak se o to prostě pokoušet přestane. Je to lákavá past v tom, že pokud si člověk něco zvykne předat externímu nástroji, tak úplně zapomene, že by to mohl zvládnout taky,“ popisuje a dokládá:

„Když člověk předá AI vyhledávání zdrojů, tak zapomene všechny instinkty, které má ohledně posuzování zdrojů. Protože najednou zapomene, podle čeho to vlastně posuzoval. Pak se bude na umělou inteligenci obracet s tím, co by měla ve skutečnosti být jeho přidaná hodnota.“

„Sednout si na bicykl“

Podle Kasíka s každou technologií společnost něco dostane a něco ztratí – například při jízdě autem člověk získá rychlost, ale ztratí orientaci v prostoru a pohyb, který by měl při jízdě na kole.

„Umělá inteligence je v tomhle trošku jiná, protože nahrazuje další stupeň a ten další a ten další. Umí nám nahradit to, že ten text napíše a my budeme dělat jenom to rozhodování. Ale ona také dokáže udělat i to rozhodování a my budeme dělat to rozhodování nad tím,“ upozorňuje na dopady AI. 

Čtěte také

Nemá smysl zakazovat něco, co je dneska naprosto běžné. AI můžeme používat bezpečně, říká expert

Tak to podle něj funguje dnes s programováním. „Už nepíšu řádky kódu, ale říkám, jaké tam mají být funkce. A pak už neříkám, jaké tam mají být funkce, ale říkám, jak má být navržená architektura. Už neříkám, jaká má být architektura, jenom záleží na cíli. Další stupeň je, že už vlastně nechci řešit ani ty cíle, to si AI rozhodne. Já chci řešit, že mi chodí peníze na účet,“ přibližuje další past a zamýšlí se:

„Pak už je ale otázka, proč by někdo potřeboval programátora na to, aby mu chodily peníze na účet a proč by ho nemohl přeskočit.“

Proto je důležité si uvědomit, jaká je hodnota lidského úsilí. „Myslím, že abychom pořád věděli, co přinášíme, tak si musíme občas sednout na to pomyslný bicykl. Musíme rozumět základům i tam, kde bychom jim rozumět nemuseli, protože to je to, co budeme potřebovat na posouzení těch výsledků,“ zdůrazňuje Kasík.

„Láska ke zbytečné práci“

Koubskému dělá staroti opačná věc než ztráta kompetencí kvůli přílišnému spoléhání na technologie.

„Nazval bych to láskou ke zbytečné práci. Až dosud to bylo tak, že texty nemohl psát nikdo jiný než člověk. Tím pádem i ti, kdo to uměli jenom na velmi průměrné úrovni, nacházeli uplatnění, protože to nikdo jiný dělat nemohl. Teď tady máme stroj, který to dovede přinejmenším na té průměrné úrovni. A já si myslím, že i dost vysoko nad ní,“ připomíná.

Čtěte také

„Miláčku, jak bychom to mohly rozvinout?“ Nobelistka Tokarczuková uvedla, že při psaní používá AI

„Lidé, kteří nedovedou nic jiného než psát průměrné texty, jsou vlastně zbyteční, musí si najít něco jiného, protože na tohle je nebude nikdo potřebovat. To je pro mnoho z nás, co ty průměrné texty píšeme, šok. Člověk se přirozeně brání tomu, aby tímhle způsobem byl vystrčený. Proto pracně zdůvodňujeme, že je potřeba člověk na ty průměrné texty, že to jinak nejde,“ přibližuje a dodává, že kromě toho může mít člověk v psaní svých průměrných textů i zálibu.

Zbytečné práce, kterou může udělat stroj rychle, je všude kolem mnoho, pokračuje Koubský: „A my se psychologicky bráníme tomu, abychom mu ji svěřili. Myslím, že to je velice hloupé.“

Žurnalistika totiž není umělecká práce a novinář není spisovatel. „Je to také text, jsou to také písmena a věty, ale smysl, účel a trvanlivost těch textů je úplně jiná a podle toho by se k nim mělo přistupovat,“ apeluje na efektivitu. 

Halucinace

Také Kasík uznává, že AI může být při novinářské práci užitečná. „Může novinářům hodně pomoct při třeba datové analýze,“ navrhuje. „Novináři, kteří neuměli dobře pracovat nebo nikdy nepracovali se statistickými nástroji a neuměli si ty věci dát dohromady, najednou mají možnost je mnohem snáz konzultovat a vytvářet analýzy.“

Čtěte také

Kdy se z AI kamaráda stává problém? Hraniční je hodina denně, doporučuje Antivirus

Takový novinář může nahlédnout do otevřených dat, z nichž by dříve mnoho nevyčetl. Rizikem jsou ale halucinace, kterých se chatboti dopouštějí. Kasík připomíná, že v tom je stále prostor pro lidského žurnalistu. 

„Ten by pak měl najít někoho, s kým ta data probere, kdo tomu rozumí, což je v podstatě něco, co novináři museli dělat vždycky. Teď na to akorát může přijít lépe vybavený.“

Podobně mohou podle něj novináři sami testovat a navrhovat různé vizualizace, než je redakce zadá profesionálovi.

Jak k datové analýze pomocí AI přistupují česká média? Do jaké míry přenecháváme rozhodování umělé inteligenci, když jí svěřujeme analýzu dat? Poslechněte si celé Online Plus.