Kariéra šlechtických rodů u císařského dvora

23. září 2010

Císařský dvůr a služba u něj. To je složité téma, jež lze přirovnat k labyrintu na ostrově Kréta. Zřejmě proto patří výzkum dějin panovnických dvorů v raném novověku k opomíjeným badatelským tématům, jimiž se zabývají spíše naši jižní sousedé.

V Rakousku se nachází více relevantních archivních materiálů, namátkou jmenujme například dvorské seznamy, svatební smlouvy, testamenty, dopisy nebo účty. Samotný výzkum se pak soustřeďuje v Ústavu pro výzkum dějin raného novověku vídeňské univerzity nebo v Historické komisi Rakouské akademie věd ve Vídni. V českém badatelském zájmu zůstává především doba Rudolfa II. a sledování krátkodobých dvořanských pobytů a modelů dlouhodobých kariér šlechticů na císařském dvoře po roce 1620 pro posílení osobní cti urozených jednotlivců a prestiže rodu.

Poslechněte si historika PhDr. Rostislava Smíška, který se zabývá "dvorskou" kariérou Dietrichsteinů a Schwarzenberků za vlády Leopolda I.

Vraťme se však ke dvoru samotnému. Primárně servisní a hospodářská funkce byla postupem doby, politickými i společenskými změnami, doplněna o další atributy, které vytlačily původní úkoly na okraj. Prostřednictvím neustále se opakujícího ceremoniálu připoutával panovník část urozenců ke svému dvoru. V tomto civilizačním procesu přebírala šlechta ideální model chování dvorské společnosti, který šířila i mimo prostředí panovnického dvora, a podílela se na utváření svébytné dvorské racionality. Císařský dvůr se v myšlení šlechty stával symbolicky uspořádaným prostorem, který představoval prostředek komunikace a současně i nástroj její sociální a politické integrace k centru moci, spočívající v jejich urozenosti, majetku a moci.

Logo

Co se týče proměnlivé vnitřní skladby, funkčního i personálního složení, byl zřejmě panovník s různými osobami jeho "hofštátu" spojen příbuzenskými, klientskými, zájmovými i názorovými pouty. Za vlády císaře Leopolda I. se jednalo o dvorské úřady nejvyššího hofmistra, nejvyššího maršálka, nejvyššího komorníka a nejvyššího štolby a o soustavu poradních kolegií panovníka, která měla monarchický význam, k níž přináležela především tajná konference, tajná rada, rada dvorské komory, dvorská válečná rada, říšská dvorská rada a dvorské kanceláře jednotlivých zemí.

Komunikace mezi šlechticem a jedinci i skupinami okolní společnosti měla počátkem novověku institucionalizovanou podobu, protože se opírala o rozdělení moci a o její uplatňování v úřadech stupňovitě uspořádaného politického systému na lokální, regionální, zemské i monarchické úrovni. Naopak komunikace vycházející z neformálních společenských vztahů nebyla prvotně ovlivněna výkonem moci v institucích, ale určoval ji vžitý konsenzus chování a jednání okruhu světských a vzácně duchovních osob urozeného původu, který obklopoval každého šlechtice od narození. Vzájemná prostupnost a provázanost obou rovin společenských vztahů byla jedním z rozhodujících předpokladů k budování "veřejné" kariéry šlechtice, v níž se snoubila osobní čest urozence s tradicí rodinné či rodové prestiže. Právě kariéra ovlivňovala životní styl urozených osob jako viditelný projev jejich sociálního statutu a výlučnosti ve společnosti.

Logo

Nezbytnost prokazování nepřetržité urozenosti a rodové prestiže, jež byla součástí nadgeneračního myšlení raně novověké nobility, kladla nemalé nároky na generaci otců i jejich synů. Aby mohli pokračovat ve stopách předků a naplnit ambice rodičů těšících se nemalé společenské prestiži, získali obvykle synové z aristokratických rodin nezbytné vzdělání a posléze zpravidla podnikli kavalírskou cestu. Otcové jim také již v mladém věku zajistili pobyt na panovnickém dvoře a nezřídka věnovali i psané "naučení". Ani to ale nemuselo vést k identifikaci s kariérou, jež odpovídala rodové tradici, jejich společenskému postavení, majetkovému zázemí či ctižádosti rodičů. Přibližně od poloviny 16. století se jejím cílem stával stále častěji panovnický dvůr, přičemž tato tendence v případě české šlechty výrazně zesílila za pražského pobytu císaře Rudolfa II. Rovněž v 17. století směřovala kariéra ambiciózní části české a moravské šlechty k habsburskému rodu ve Vídni, který se již jako trvalé centrum podunajské monarchie stal významnějším mocenským, společenským a kulturním střediskem střední Evropy.

Logo

Zvukovou podobu tohoto příspěvku si můžete poslechnout v magazínu Zrcadlo, který měl premiéru 5. 1. 2007.

autor: Teresa Babková
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.