Karel Wichs: Hledání nepřítele ve Venezuele

Prohlásil to v pondělí večer ve státem ovládané místní televize venezuelský ministr zahraničí Elias Jaua.

Reagoval tak na slova severoamerické státní tajemnice Roberty Jacobson, která podle BBC měla požadovat přepočtení hlasů z prezidentských voleb 14. dubna. Necelými dvěma procenty v nich zvítězil protežé dnes již zesnulého Huga Cháveze Nicolás Maduro nad kandidátem opozice Enrique Caprilesem. Ten požádal o přepočtení hlasů a v pondělí nevyloučil, že by se prezidentské volby mohly opakovat. Ne celé, jen na některých místech, které označí ústřední volební komise, řekl a zároveň ji požádal, aby se k přepočtení hlasů vyjádřila, neboť má ve Venezuele tradičně pověst nestranné organizace.

Mezitím na minulý víkend opozice vyhlásila pokojnou demonstraci, kterou Maduro z titulu své funkce zvoleného prezidenta zakázal. V obavě před krveprolitím pak Capriles požádal své příznivce, aby od demonstrace upustili. Přesto však v souvislosti s prezidentskými volbami zahynulo několik lidí, a jak to bývá, obě strany viní za jejich smrt tu druhou. Pravděpodobnější je však vina státní moci, která má k dispozici veškeré restriktivní prostředky včetně zbraní.

Ústřední volební komise oznámila, že přepočítá pouze elektronicky podané hlasy, ale že přepočet neovlivní výsledek prezidentské volby. Zdá se, že Maduro tlačí na dosud zbylé demokratické instituce, aby se mu podřídily. Podobně zareagoval o víkendu, když prohlásil, že všechny televizní stanice v zemi ho musí podporovat. A jeho souputník, předseda Národního shromáždění Diosdado Cabello před udělením slova se každého poslance ptá, zda uznává Madura jako prezidenta. V případě, že nikoli, nedovolí mu vystoupit.

Opozice vyslala delegace do Evropy a do Latinské Ameriky, aby vysvětlily, proč chce opozice nové volby. Problém je, že největších podvodů se Chávezovci dopustili nikoli při volbě samotné, ale během předvolebního boje, kdy nedali opozici dost prostoru.

Ostatně, při tak těsném vítězství by Maduro měl přizvat do své vlády i opozici, jak to nedávno udělali prezidenti v Mexiku a Kolumbii, i když jejich vítězství bylo mnohem pohodlnější.

Jedno je jisté, vlády, které se necítí jisté v kramflecích, hledají nepřítele vně i uvnitř země. Je to stará známá písnička. A je to i příběh současné Venezuely.