Karel Sedláček: Billboardy před EU. Co slovo, to perla

svítící billboard (ilustrační foto)
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy svítící billboard (ilustrační foto)

Při jízdě z Plzně do Prahy jsem si uvědomil, že se konečně rozjela na plné obrátky předvolební kampaň před volbami do Evropského parlamentu. Napočítal jsem čtyři billboardy zaměřené na toto téma. Ale to jsem se musel pekelně soustředit. Zkrátka řidič tvrdý chleba má.

Nejprve nějaký štíhlý pán v nevýrazně šedivém obleku stál s ustaranou tváří snad v odjezdové hale na nádraží, snad v nějakém poloprázdném skladu, písmena splývala s roztříštěným pozadím, takže jen při velké námaze jsem přečetl slova, nechceme euro. Že by nám ho někdo vnucoval? Když jsme přijeli blíž, poznal jsem předsedu ODS Petra Fialu, který se tvářil přemýšlivě, jakoby se rozvzpomínal, kam se ztratila nejen modrá, charakteristická barva ODS, ale také nějaký nápad.

Podle průzkumů si 75 procent obyvatel České republiky nepřeje platit eurem, protože se bojí, že na to doplatí. Sociální demokracie sice euro chce co nejdřív, ale my co už ledacos pamatujeme, taky pamatujeme, že už dvakrát měla socialistická vláda přijetí eura ve svých plánech, ale vždycky z nich tiše vycouvala.

Andrej Babiš taky neřekl euru ano, tak proč ODS pláče nad špatným hrobem? Horší billboard měla Občanská demokratická strana snad jen loni na podzim, kdy mobilizovala: střední třído, braň se. Jak to dopadlo, víme, střední třída se Občanské demokratické straně ubránila.

Čtěte také

Druhým billboardem lákal hlas ke svému zvolení dobře živený kudrnatý pán. Zdálky jsem si v první chvíli myslel, že nás Petr Spálený zve na svůj pěvecký koncert evergreenů, ale ten asi není tak kudrnatý a šedivý a má jiný knír. Text mne ujistil, že se jedná o oranžového kandidáta ČSSD Jana Kellera s lícemi hodně růžovými, který své jednoznačné názory už dvacet let prezentuje v deníku Právo.

Nabídl prohlášení dostatečně velkými písmeny: Nová pracovní místa. Bohužel, není jasné, zda tím chce Evropské unii nabídnout u nás volná pracovní místa nebo zda chce žádat po Evropské unii pro nás nějaká pracovní místa. Ani kde by měla být, nejspíš v Bruselu. Před několika dny se proslavil odhalením, že Američané nám chtějí zakázat farmářské trhy.

Před očima se mi také mihl plakát hnutí ANO, kde hlava hnutí Andreje Babiše podporuje holou hlavu svého kandidáta Pavla Teličky. Ano, toho Teličky, který před deseti lety ještě v tričku sociálních demokratů vyjednával podmínky pro náš vstup do Evropské unie. Tehdy nám nevyjednal volný vstup na pracovní trh v Rakousku a Německu. Naštěstí ta omezení už padla. Ale nevyjednal ani snížené DPH na dětské pleny. Tehdy tu šanci měl, dnes už stěží, i když to současná vláda slibuje.

Andrej Babiš a Pavel Telička

Chvíli nebylo vidět žádné billboardy, až se po čase jakoby ze vzpomínek, vynořila nějaké mužská postava na prázdném bílém billboardu, z dálky připomínala osamělého tučňáka. Neměla sice lví hřívu, ale byl to Jiří Paroubek, který svým heslem jako by vyhrožoval: Mé odhodlání – vaše budoucnost.

A na konec přišla doslova bomba. Na billboardu se skvělo výrazné upozornění: Nebezpečí číhá všude. Která politická strana tak na sebe upozorňuje? Žádná v sobě nenašla dost odvahy. Je to heslo jedné pojišťovny.