Karel Kryl věřil v životní úkol, který dostal. Svůj dar chápal jako zodpovědnost, říká teolog Hošek
Jako přední český religionista a teolog studuje a vyučuje náboženství, coby kazatel církve bratrské mluví o nedělích k těm, kteří vírou žijí. Z času na čas ale svou pozornost obrátí k velkým postavám tuzemské kultury. „Vždycky mě zajímal duchovní přesah krásné literatury a poezie velkých básníků a spisovatelů, kteří mají co říci i dneska,“ říká Pavel Hošek. Už dřív sepsal Evangelium podle Jaroslava Foglara nebo Bohumila Hrabala, nyní chystá duchovní portrét Karla Kryla.
„Je to portrét, který se zaměřuje na duchovní stránku osobnosti,“ vysvětluje Hošek. „Každý člověk je nějakým způsobem duchovní. Snažím se spisovatelům a umělcům, kterými se zabývám, nepodsouvat náboženské obsahy, pokud mě k tomu sami nepozvou tím, že se k nim výslovně hlásí.“
A u Karla Kryla tento duchovní přesah nachází už vzhledem k jeho dětství v prostředí moravské vesnice a lidového folkloru, ale také pro bohatou motiviku, kterou ve svých textech využíval.
Čtěte také
Kryl přitom sám sebe často označoval za kacíře. Společenskou kritiku ale nejvíce umocnil až text Nekryluju básníka Petra Krále.
„První, kdo se hlásil ke kácení pomníků a model Karla Kryla, byl Karel Kryl,“ upozorňuje Hošek. „Králův text je samozřejmě důležitý, protože vyslovil něco, co cítili mnozí, byť teda Král táhne do boje s veškerým svým muničním skladem. Rovněž Jaroslavu Hutkovi se zdálo, že Krylovy metafory jsou zrcadlovým protějškem ideologických plakátů režimu, vůči kterému se vymezoval.“
Podle Hoška ale kritizovaná jednoduchost a šablonovitost vychází z žánru protestní angažované písně, která na velmi krátkém prostoru potřebuje vyjádřit jasné stanovisko. Tím dochází ke zjednodušení a černobílému zobrazení skutečnosti.
Dar i odpovědnost zároveň
Naopak duchovní rozměr je podle Hoška nejvýraznější v Krylově žalmu Děkuji.
„Nejde o politickou alegorii zbabělého podléhání tlaku doby, jako je to u jiných písní s biblickou tématikou, ale o obrazy mířící do naší současnosti,“ domnívá se Hošek. „My jsme jidášové, protože jsme příliš slabí ve víře. Tato píseň je modlitba, ve které Kryl neřeší nic jiného než spirituální obsah toho, co říká.“
Duchovní rozměr v sobě má totiž podle Hoška každý. Jen někdy vystoupí na povrch až v době hluboké krize nebo naopak nezměrné radosti. Kromě mezních situací je ale jeho projevem i kladení si otázek po smyslu života či člověka přesahujících tajemství.
Čtěte také
Měl jej v sobě i Karel Kryl. U něj se projevoval zejména vědomím hudebního odkazu jako svého životního úkolu.
„Na Krylovi pro mě bylo zásadně zajímavé, jaký je podle něj smysl jeho vlastního života před tváří věčnosti a jak chápal úkol, který dostal. Opakovaně říkal, že věří, že ten dar, který má, je zároveň zodpovědnost,“ uzavírá Hošek.
„To, čemu on říkal ‚vztah se šéfem‘, je důvod, proč dělal to, co dělal. Dokonce je to podle všeho i důvod, proč pozbyl velkou část své popularity po sametové revoluci. Dělal, co věřil, že má dělat, protože to byl jeho úkol.“
Byla Krylova víra v národ pateticky přepjatá? A co byl první moment při rozhodování o sepsání duchovní biografie právě o Krylovi? Poslechněte si celý rozhovor. Moderuje Petr Vizina.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
