Karel Hvížďala: Ukrajina, rozhořčení Němců a postoj filozofa

13. květen 2022

„Annalena Baerbocková, ministryně zahraničí, se spontánně identifikovala s impulzivním morálním nátlakem občanů k rozhodnutí ukrajinského vedení zvítězit. Tím tomuto postoji dala přesvědčivý tvar. Mě ale irituje právě to sebevědomí, s kterým v Německu nastoupilo morální rozhořčení žalobců proti těm, kteří ve vládě události reflektují a drží se zpátky.“  To jsou slova 92letého a asi nejrespektovanějšího současného německého filozofa Jürgena Habermase, kterými uvedl svůj esej.

Jinými slovy myslitel, který zažil obě války, druhou světovou i následující studenou válku, se ve zmíněném eseji pro Süddeutsche Zeitung snaží osvobodit od vlivu krutých a krvavých záběrů.

Čtěte také

Nesnižuje krutost událostí, ani nechce zpochybňovat vinu agresora, ví, že jde o nejvážnější konflikt, který se odehrává v těsné blízkosti naší civilizace od druhé světové války. Ale snaží se na něj podívat okem starce s velkou zkušeností a filozofickým vzděláním.

Habermas totiž dobře ví, že pohled chladného anděla vyžaduje vždy odpoutání od omamného pocitu souhlasu, k němuž nás vybízí mozek a kterému říkají filozofové konfirmační bias, což my překládáme jako potvrzovací zkreslení.

Jasného vítězství nelze dosáhnout

Zároveň Habermas reaguje na slova kancléře Olafa Scholze v traumatizované zemi, která vyvolala krutou druhou světovou válku. Ten v rozhovoru s časopisem Der Spiegel řekl: „My cítíme utrpení, které Rusko způsobilo Ukrajině, jsme všemi prostředky proti němu, ale zároveň jsme proti tomu, aby vypukla nekontrolovatelná eskalace, která by přinesla nezměrné utrpení celému kontinentu, nebo dokonce celému světu.“

Čtěte také

A to je dilema, protože Západ byl vržen díky této válce k morálně jasně zdůvodněnému rozhodnutí podpořit Ukrajinu, ale zároveň nebýt jednou stranou této války – a tím si svázal ruce. To má za následek, říká filozof, že se ocitl mezi dvěma špatnostmi: jedna znamená prohru Ukrajiny a druhá eskalaci neohraničeného konfliktu, který by vedl ke třetí světové válce. Podle Habermase Západ učinil díky studené válce zásadní zkušenost, že válku s atomovou velmocí nelze rozumně vyhrát.

Proto je přesvědčen, že nikdy nelze v takovémto sporu dosáhnout jasného vítězství, jen – v nejlepším případě – obě strany mohou dojít k smířlivému kompromisu, aby se žádná strana necítila jako ta, která prohrála.

Bohužel ale za této situace, podle něj, CIA v posledních týdnech nešťastně hovořila o nebezpečí použití takzvané malé, taktické atomové zbraně, čímž propůjčila ruské straně asymetrickou výhodu, kterou může Vladimir Putin využít. Stačilo by k tomu málo, třeba kdyby Rusové dali najevo, že i pomoc Ukrajině znamená vstup Západu do konfliktu.

Karel Hvížďala

Habermasův esej je samozřejmě mnohem komplikovanější, ale vybral jsem jen tento jeden moment hlavně proto, abychom si uvědomili, že filozofie není věda, která nám může posloužit nějakými odpověďmi, ale naopak jejím úkolem je nás varovat před každým snadným a hlavně automatickým řešením a přimět nás k náročnému a nepříjemnému bourání všech stereotypů.

Koneckonců proto Joe Biden začal uvažovat o tom, jak usnadnit Putinovi způsob, jakým by mohl z tohoto konfliktu vycouvat.

Autor je publicista

Spustit audio