Karel Hvížďala: O moci a bezmoci uražených po 28. říjnu
Cítit se jako uražený je dnes móda a prostředek výkonu moci. Rus, Arab, vegetarián, Němec nebo Turek se dnes v Evropě potkávají na každém kroku, a proto je na místě otázka, kterou položil Die Zeit: Kdo z nich a proč je uražený?
Rus se cítí být uražený, protože Němci podporují Ukrajince. Arab je uražený, protože se na něj v Evropě dívají s podezřením jako na islamistického teroristu. Vegetarián je uražený, protože Rus před jeho očima pojídá buřty. Arab je podruhé uražen, protože se jedná o vepřové maso.
Německá žena je uražená při pohledu na Turkyni v burce, protože v jejím oblečení vidí symbol utiskování žen. Turkyně je uražená, protože se bojí, že její osobnost je redukována jen na šátek či burku, kterou má na hlavě.
A jak je tomu u nás po 28. říjnu? Část společnosti se cítí být uražená prezidentským výběrem vyznamenaných a tím, že nejvyšší státní představitelé bez souhlasu Sněmovny a Senátu se distancovali prohlášením od setkání jednoho člena vlády s dalajlámou, a nejednají s nově rostoucí mocností jako rovný s rovným.
Kvůli tomu i někteří politici, rektoři vysokých škol a jiné osobnosti bojkotovali oslavu na Hradě, státní svátek oslavili na Staroměstském náměstí. A Hrad podle mluvčího zase v neúčasti některých pozvaných viděl „urážku“ státního svátku a uvažuje o tom, že napříště tyto lidi nepozve.
Jak napsal Jens Jessen: „Dnes je velmi těžké necítit se jako uražený.“ Útok uražených citů řádí světem. Všude jsou přítomné nějaké skutečné či domnělé urážky. Skoro každý se cítí být znevážen kvůli svým ideálům nebo kvůli svému způsobu života.
Pomsta bude dovršena
Ještě nedávno se jednalo pouze o periferní skupiny obyvatelstva, ale dnes pociťuje jako urážku vlastní cti kvůli některým výrokům či činům běžně pronášeným ve veřejném prostoru velká část společnosti. Dříve se cítily menšiny utlačované většinou, dnes se cítí většina utlačovaná menšinami, a v tom je ten největší rozdíl.
A zároveň se mění perspektiva: dříve byly uraženy oběti kvůli minulosti, dnes urážky začaly měnit směr: obracejí se do budoucnosti. I část našich občanů má strach z toho, jak vstřícná politika našich představitelů k Rusku a k Číně může změnit naši politickou orientaci.
Důsledek těchto změn je značný: Dřív se gentleman netvářil na veřejnosti jako uražený, protože měl strach, že by ztratil tvář. Dnes je tomu opačně: Tvář ztrácí ten, kdo není uražený. Podle psychologů kult uraženosti je ale typickým příznakem výkřiku bezmocnosti.
Jinými slovy příznakem nemocné civilizace, v níže se vytrácí solidarita uražených a urážka se stala nástrojem manipulace s druhými. Náš prezident tyto úvahy svým chováním stvrdil a urážku svého majestátu hned využil k tomu, aby se čelní politici z ČSSD distancovali od návštěvy dalajlámy, a tím dále jejich stranu marginalizuje a má snazší cestu dosáhnout svého cíle: domluvit se s Andrejem Babišem a komunisty.
Pomsta za starou urážku z prezidentské volby v roce 2003 bude dovršena.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
