Karel Hvížďala: "Nejspíš jsem přišel na svět čeřit vodu," řekl o sobě Boris Hybner

4. duben 2016

Názory a argumenty

"Jakmile je něco tak komplikované, že by nám to mohlo přerůst přes hlavu, tak si z toho český člověk začne dělat srandu. To je tajemství pudu sebezáchovy. A v naší malé zemičce mezi Západem a Zapadákovem se to ani jinak dělat nedá. Už nevím, kdo řekl, že plovací vestou života je lehkomyslnost. V našem těžkomyslném světě je lehkomyslnost prakticky nezbytná."

To jsou slova herce a mima Borise Hybnera, který zemřel 2. dubna 2016 po dvou náhlých infarktech ve 74 letech v pražské nemocnici.

Narodil se ve Vyškově, kde maturoval a po krátkém zaměstnání v Litvínově v chemické továrně studoval na zemědělské škole a pedagogickém institutu v tehdejším Gottwaldově, kde si založil kabaret Reflektor.

Poprvé jsem viděl Borise Hybnera v Divadle Na zábradlí v polovině 60. let, kde hrál v představeních Ladislava Fialky, mima klasické ukázněné francouzské školy Marcela Marceau. Později jsem se setkali v hospodě a tam jsem potkal úplně jiného člověka: chrliče překvapujících nápadů, neposedného cirkusového klauna.

Čtěte také

Ze Zábradlí odešel a působil chvíli v Alhambře a Laterně magice a spolu se Ctiborem Turbou založili v roce 1968 Pantomimu Alfreda Jarryho, s níž uvedli hru Harakiri, která tehdy znamenala v pojetí české pantomimy převrat: poprvé přivedla na jeviště černý humor.

Jeho cirkusové klaunství se ale rozvinulo nejvíce v projektu Cirkus Alfred v letech 1974 až 1979, na kterém se podílel rovněž s Ctiborem Turbou, Otou Jirákem, Bolkem Polívkou a Janem Ungerem. Tato parta vycházela zřetelně z tradic starých klauniád, dadaistického humoru a je považována za český příspěvek do celosvětového hnutí tzv. Nového cirkusu.

Boris Hybner|foto: Česká televize

V roce 1976 si založili s Turbou soubor Gag, který se po roce 1990 změnil v soukromé Studio Gag.

Režisér Hřebejk, který Hybnera obsadil do filmů Pupendo a Pelíšky jako jednoho z nápadníků Evy Holubové, o něm řekl: "Byl to inspirativní a do poslední chvíle kreativní a věčně mladý. Měl takové energie, jako by mu bylo čtyřicet, nebo ještě možná míň."

Čtěte také

A Jiří Lábus, který s ním hrál hrál ve filmech Čert ví proč a v Klaunech, který vznikl podle Hybnerova námětu, mi řekl: "Byl to pan Klaun: všestranný, pohybově nadaný a vůbec nebyl ješitný, otevřený všem nápadům, i když nebyly jeho."

Přestože před deseti lety prodělal těžkou operaci rakoviny tlustého střeva, pedagogicky působil na pražské HAMU, kde od 19. května 2008 byl profesorem pro obor taneční umění – nonverbální a komediální divadlo. Vychoval Radima Vizváryho, jednoho z mezinárodně nejuznávanějších současných mimů a choreografů v Evropě.

Když jsem Borise Hybnera naposled potkal, řekl mi: "Hlavně choď na preventivní prohlídky, abys nedopadl jako já. A dej na mě, jsem starší." V obojím měl pravdu: byl o jedenáct dní starší, a proto jeho radu posílám dál.