Karel Hvížďala: Na vlastní kůži Hedy Margoliové-Kovályové
Heda Margoliová-Kovályová toho na vlastní kůži prožila doopravdy hodně. Ve 22letech byla deportována do lodžského ghetta a koncem války utekla z pochodu smrti z Dachau.
Po válce se provdala za právníka Rudolfa Margolia, který se stal náměstkem na ministerstvu zahraničního obchodu. Z této funkce vyjednal výhodnou obchodní dohodu s Velkou Británií. To byl taky jeden z důvodů, proč byl zatčen spolu s Rudolfem Slánským.
Čtěte také
Nesledoval totiž zájmy Sovětského svazu, ale Československé republiky, což byl tehdy zločin, a skončil na popravišti. Heda Margoliová zůstala sama s malým synkem.
Podle vlastních slov přežila jen díky pomoci překladatele a filozofa Pavla Kovályho, kterého si později vzala za manžela, a taky sama začala překládat. Z překladů připomeňme alespoň Spor o seržanta Gríšu od Arnolda Zweiga, a o rok později Pláň Tortilla Johna Steinbecka.
Sovětská okupace zastihla rodinu Margoliových-Kovályových roztroušenou po světě. Kovály byl na univerzitě v Bostonu a syn Ivan v Londýně. Heda Margoliová-Kovályová brzy na to opustila Československo, a až do roku 1996, kdy se vrátila do Prahy, žila ve Spojených státech. Pracovala v knihovně Harvardovy univerzity. Kromě toho začala psát. Její kniha Na vlastní kůži, která vyšla v roce 1973, měla čtyři česká vydání a mnoho překladů po celém světě.
Dobro se musí těžce vydobývat
Cituji: „Z vědomí viny a ze strachu z následků vybujela nenávist a podezíravost, která se obracela především proti skutečným obětem okupace, ať už to byli pasivní nebo aktivní odbojáři, partyzáni nebo političtí vězni, nebo prostě lidi, kteří vytrvali a ani za cenu pronásledování nezradili.“
Čtěte také
„A tihle všichni, utahaní z front na doklady, lístky, jídlo, znechucení až k smrti malichernými potyčkami s byrokraty a kořistníky, začínali vážně a starostlivě uvažovat o budoucnosti země.“
„Všem bylo jasné, že jen zlo přichází samo, ale dobro se musí těžce vydobývat. Tedy, že si musíme stanovit přesný cíl a spojit všechny síly k jeho dosažení. Jenže každý si ten cíl představoval jinak.“
O tom již před 20 lety hovořil v novoročním projevu i Václav Havel. Tehdy upozorňoval, že věznitelé hrdinů protikomunistického odboje se mají lépe než jejich oběti.
A protože těch, kteří se vždy po každé změně přizpůsobí novým politickým poměrům, začnou kořistnicky plánovat budoucnost a smazávat stopy své bývalé kolaborace či alespoň nestatečnosti. A i těch, kteří se přitom starají pouze o sebe, bývá ve společenství, které z historických důvodů přišlo o elity, vždy více než těch statečných.
Proto je zkušenost Hedy Margoliové-Kovályové důležité připomínat i dnes. Nestatečná většina je vždy soudržnější – něco na sebe ví – a udává právě ona tón.
Bývalí hrdinové jsou jen nepohodlnými svědky jejich selhání. Svými ideály překáží v nastolování novému mocenskému uspořádání pod taktovkou starých praktiků a pragmatiků. Což nyní připomenul i Pavel Rychetský. Taky to potvrzuje až nenávistný vztah některých k Václavu Havlovi.
Heda Margoliová-Kovályová zemřela před deseti lety 5. prosince 2010, ve věku 91 let.
Autor je publicista
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
