Karel Hvížďala: Liberální demokracie obvykle umírá tiše
Rozmnoží-li se v nějakém státě hrubí a neomalení křiklouni, stáhnou se ti mlčenliví zpátky. Tichý střed je proti nepřátelství a štítí se drsného zápasu. Uspokojení nalézá ve spolupráci, protože mu záleží na solidní budoucnosti dětí. Zmizí-li z politického života tiší pracanti, zůstanou v něm jen robustní řvouni, kteří jsou ochotni ve jménu vítězství a zisku nejen riskovat, ale i obětovat vlastní rodinu, včetně dětí.
Čtěte také
To je volná citace sociologa Steffena Mau z jeho komentářů ke stále vzrůstajícím preferencím Alternativy pro Německo (AfD), která je oficiálně označená jako extrémně pravicová. Tato slova bohužel platí i o nás, kde se po volbách ujali moci populisté spolu s extrémisty.
Přesvědčit tichý střed
Jenže, říkají politologové: strategie postupu proti extrémistům je volbou mezi morem a cholerou, a to se musí změnit. Nedávno zemřelý Jürgen Habermas říkával: Rozhodně by se tito vzteklí a neurvalí a sprostí občané neměli balit do vaty a nemělo by se s nimi zacházet jako s pacienty na terapeutických seancích.
Čtěte také
Zbývá jen jediná cesta: neustále důsledně odkrývat, jak fungují. Jejich zuřivost a hulvátství vytváří nový typ emocionální identity a vyžaduje bezvýhradnou loajalitu, což vytváří různá, byť někdy malá, bojová uskupení. Ta jsou často agresivní vůči migrantům či cizincům, což je zvlášť u nás absurdní, když předseda vlády je Slovák a předseda Sněmovny poloviční Japonec.
Problém je i u konzervativců, kteří by měli dbát na udržování tradičních politických zvyklostí. Jenže oni často, viz CDU, z bezradnosti přebírají rétorické figury extrémistů jen v trochu zmírněné formě, čímž ovlivňují víc lidí než extrémisté: plní v důsledku jejich cíle. Zapomínají, že právě na nich záleží, jestli dokáží přesvědčit tichý střed, aby se postavil proti populismu a extrémismu.
Sdílená suverenita
To, co vidíme ostře na východě Německa, kde se prosazuje AfD, se dělo donedávna v Polsku a Maďarsku, děje se na Slovensku, a začíná se pozvolna dít i v České republice. Autoritativní nacionalisté ANO a pravicoví extrémisté SPD, Motoristé či Svobodní se zbavují odborníků, které nahrazují loajálními úředníky, opovrhují nadstranickými institucemi: bezostyšně útočí na prezidenta, Ústavní soud a navrhují vystoupením z Evropské unie.
Povzbuzují institucionální nihilismus. Útočí na veřejnoprávní média i na univerzity. Místo hodnot, na kterých stojí liberální myšlení, vymýšlí náhradní a nicneříkající svátky jako je Den státní vlajky. Vlastně se chovají stejně jako komunisté, kteří nám místo Ježíška podstrkovali Dědu Mráze.
I když extrémní strany existují v celé Evropě, ve střední Evropě jsou silnější. Svým chováním vzbuzujeme dojem, že současné rozdíly mezi Východem a Západem budou trvalé: hovoří se o rozdělené jednotě. Proto se ustavuje tzv. evropská šestka, kam patří i Polsko, a ta chce urychlit integraci. Je třeba si nahlas a srozumitelně říci, jestli skutečně chceme u nás volenou autokracii, nebo sdílenou suverenitu pomalu se integrující Evropy.
Autor je publicista
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
