Karel Hvížďala: Krize demokracie podle Jacquese Rupnika
„19. století bylo stoletím nacionalismu, 20. století bylo stoletím totalitarismu a 21. století začalo ve znamení populismu.“ Píše Jacques Rupnik v Knize Probuzení Evropy s podtitulem Krize demokracie, civilizace, identity. V této poznámce se budu věnovat jen demokracii.
Demokracie se původně šířila z centra na periférii, ale dnes je zpochybněno samotné centrum, a to dokonce přímo ve Spojených státech, které sloužily 250 let jako vzor demokracie.
Čtěte také
Rupnik píše: „Nejde o nástup diktatury, ale tzv. neoliberální demokracie: máte ještě volby, ale ne už právní stát, dělbu moci a ohrožena jsou svobodná média.“ A jak jinde připomíná Fareed Zakaria: Paradoxem je, že úspěšná ekonomika je spjata s nefunkčním modelem správy věci veřejných. Třeba v Kalifornii vzrostly výdaje státu o 200 procent, ale jejich služeb se tento vzrůst netýká, na nich se šetří: bytů je nedostatek a ceny nemovitostí stoupají. Jinými slovy prosperita Kalifornie maskuje slabiny státu, a to se týká velké části celé naší civilizace.
Rupnik vidí tři příčiny tohoto nevyváženého stavu: První příčina je socioekonomická: jedno procento občanů vlastní dvě třetiny globálního bohatství. Politický liberalismus je trestán za excesy ekonomického liberalismu.
Čtěte také
Nástup nacionalismu v kontextu rostoucích obav z migrace, představuje druhou příčinu.
Třetí příčina tkví v kulturní válce: podle oponentů liberální demokracie starost o různé menšiny rozkládá tradiční hodnoty: rodinu, národ a náboženství.
To vše způsobuje krizi důvěry ve stát a vyhrocuje střet vzájemně se posilujících trendů technokracie a populismu. Populisté si dělají morální a politický nárok na monopol reprezentace lidu. Mluví ve jménu jednotného lidu proti zkorumpovaným elitám, ač jsou to často právě oni, kteří patří k těm nejbohatším.
Tyranie přítomnosti
Může za to nový způsob komunikace ve veřejném prostoru: sociální sítě vnutily ostatním médiím tyranii přítomnosti, která mobilizuje emoce, strach a rychlost.
A my novináři si musíme přiznat, že jsme spoluviníky. O tom sice Jacques Rupnik nepíše, ale je to tak: soutěžíme v rychlosti místo v důkladnosti. Aktuality jsou jen černobílé fotografie událostí, chybí jim široký kontext, který hledá příčinu a odkrývá viníky.
Pokud se nezastavíme, nevystoupíme z vřavy a nezačneme myslet, tedy vidět sebe očima druhých, budeme sami maskovat skutečnost a podporovat umělé rozdělování společnosti. Budeme pomáhat dominantům, kteří z člověka falešnými spory dělají pouhý objekt.
Autor je publicista
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
