Karel Hvížďala: K čemu je sdílená suverenita

Čtěte také

Matesová: Z geopolitiky je hra silných. Nejsem si jistá, že Česko bude ve skupině se silným hlasem

Tím začalo propojování ekonomiky, institucionální i společenské závislosti. Evropa odmítla impéria, což vedlo i k odmítnutí geopolitiky, která je založena na zeměpisné poloze, a kde velikost předurčuje politické zájmy země. V běžné politice je tento pojem užíván jako synonymum pro „velmocenskou politiku“.

S nástupem Donalda Trumpa a Vladimira Putina se vrátila do politiky doba impérií a s ní i geopolitika: viz napadení Ukrajiny Putinem a snaha Trumpa k USA připojit Grónsko či Kanadu. To byl hlavní důvod, proč se Evropská unie byla nucená chovat zase jako geopolitický projekt.

Čína má 1,4 miliardy obyvatel. Spojné státy mají 349 a Rusko 143 milionů. Jen Evropská unie s 451 miliony lidí může být nepřehlédnutelným partnerem. A právě tento projekt si vynutil nové pojetí vztahu mezi národní suverenitou a evropskou integrací.

Čtěte také

Šest včelstev, dva muži, tři ženy a jedna válka. Ukrajinská geopolitika i geopoetika očima spisovatele Kurkova

Proto být součástí Evropské unie byla nejen měnová, ale především geopolitická volba. Jinými slovy: jak členové EU, tak kandidáti na vstup, si dnes uvědomují, že nejlepší způsob, jak chránit svoji suverenitu, je přijmout myšlenku sdílené suverenity, která představuje koncept, v němž se nezávislé státy dobrovolně vzdávají části své výlučné národní moci a společně ji vykonávají v rámci nadnárodních institucí, aby dosáhly cílů, které by samostatně nemohly nikdy zvládnout.

Melancholie z ukřivděnosti

Jenže v době politické, ekonomické, klimatické a sémantické krize, kdy vzrůstají u lidí obavy z budoucnosti kvůli válkám, z inflace a z další pandemie, národovecké a populistické strany z této situace viní právě Evropskou unii. Vyhrožují ohrožením suverenity, i když, paradoxně, právě to jejich úzké pojetí suverenity za dnešní situace představuje největší ohrožení: sama žádná evropská země se již dnes nemůže ubránit ve válečných konfliktech ani přežít bez vojenské, ekonomické, zdravotnické a justiční spolupráce.

Čtěte také

Jan Vávra: To sladké slovo „národ“…

A právě tato polarizace v celé naší civilizaci představuje další skutečné velké ohrožení, protože v takové situaci už není korupce posuzována jako objektivní morální selhání.

Viděli jsme to donedávna v Maďarsku, kde Orbán napodoboval Trumpa: Podle agentury Reuters od první poloviny roku 2024 do první poloviny roku 2025 vzrostly Trumpovy příjmy z 51 na 864 milionů dolarů. A u nás chce jít podobnou cestou náš premiér.

Karel Hvížďala, komentátor|foto:Štěpán Ron, Český rozhlas

Zásadní otázka zní: Dokáže se Evropa ubránit před trumpovskou populistickou demokracií, nebo zůstane Evropa poslední baštou liberální demokracie? Uvěří občané národoveckým populistům, kteří slibují, že je dokáží osvobodit od budoucnosti, že svět lze vrátit zpět, že se lidi nemají čeho obávat? Část lidí určitě, protože jejich melancholie z ukřivděnosti jim stačí k vlastní hrdosti.

Autor je publicista