Karel Hvížďala: Jiřina Šiklová, socioložka s vervou
Jiřina Šiklová, rozená Heroldová, patřila k takovým lidem, jako byla Věra Chytilová, nebo jako je Eva Lustigová, které překypují energií tak vehementně, že nakonec prosadí vše, co si umanou. Blízcí přátelé ji říkali patetická hysterka a mysleli to laskavě, i když si byli vědomi, že její zjitřená energie má někdy i sebezničující charakter.
Čtěte také
Narodila se v rodině lékaře, přesvědčeného sociálního demokrata, a její matka byla učitelka. Rodiče byli oddaní prvorepublikoví demokraté. Vychovala je Akademická YMCA. Vedli ji k tomu, aby školu i svá povolání vykonávala spolehlivě a byla vždy odpovědná nejen za sebe, ale i za lidi ve svém okolí.
Po roce 1948 uvěřila planým slibům komunistů, vstoupila do KSČ, ale záhy poznala svůj omyl. Na Filozofické fakultě se podílela v druhé půlce 60. let na rehabilitaci sociologie, která byla považována komunisty za pavědu.
Za pražského jara se stala na katedře sociologie vedoucí stranické skupiny KSČ a za ni podepsala manifest Dva tisíce slov: působila v tzv. nátlakové skupině Červené proti. Ze strany vystoupila v roce 1969.
Buďte aktivní a myslete na druhé
Za normalizace vystřídala přes 20 zaměstnání a podílela se na pašování samizdatu a zakázané literatury. Několikrát mi líčila, jak se dostal za hranice i můj rozhovor s Václavem Havlem Dálkový výslech.
Čtěte také
Převáželi ho do zahraničí diplomaté: auto zaparkovali na předem domluveném místě trochu dál od jejího bydliště, a zatímco s paní Šiklovou popíjeli kávu, kamarád od paní Šiklové, který měl duplikát klíče od diplomatova auta, do kufru vložil vše, co bylo třeba převézt za hranice.
Říkala si: jestliže se někdo může angažovat pro to, aby v Tatrách přežil svišť, tak proč já bych se nemohla angažovat a riskovat třeba i uklouznutí, aby tady přežila kultura? Za tyto aktivity se ocitla v letech 1981 a 1982 na rok ve vězení, ale ani tam neotálela: učila spoluvězenkyně německy. Držela se toho, co slýchávala doma: člověk může být za každé situace aktivní.
Neměla ráda, když se za normalizace lidi okřikovali, aby mlčeli. Vždy připomínala: „Buďte aktivní a myslete přitom na ty druhé. Budete se divit, jak vám při tom bude občas dobře a co nového sami se sebou zažijete.“
Nadávat leda na sebe
Po roce 1989 se zařekla, že do politiky nevstoupí a vrátila se na Karlovu univerzitu, kde založila katedru sociální práce. Zabývala se různými aplikacemi a hledala nové způsoby řešení sociálních problémů lidí na okraji společnosti. Později se zabývala výzkumem rozdílu mezi mužem a ženou, čemuž se dnes říká gender.
Říkávala: „Když se někdo nechce dnes angažovat, tak ať potom nenadává na druhé. Leda na sebe. Ráda cituji jednoho z nejvýznamnějších konzervativních politických myslitelů Edmunda Burkeho: Nikdo nedělá větší chybu než ten, kdo nedělá nic v domnění, že to málo, co udělat může, nemá cenu.“
Jiřina Šiklová zemřela před pěti lety, 22. května 2021 ve věku 85 let. Smrt komentovala slovy: „Buď je člověk věřící, a pak to má vyjednaný, nebo není věřící a ví, že se to holt nějak zvládne.“ Ona to zvládla: těsně před smrtí si nechala donést šnyt plzeňského piva.
Autor je publicista
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
