Karel Hvížďala: Jak jednat s lidmi, kterým nedůvěřujete
Stejně jako v Řecku, když asi 500 let před naším letopočtem začal řádit mor a zemřel Perikles, zhroutila se jeho vláda a s ní i jeho kulturní program: jeho stoupenci byli stíháni a v Athénách nastala skleslost. Zdá se, že nyní naše civilizace zažívá něco podobného.
Pandemie covidu prohloubila institucionální nihilizmus: lidé ztratili důvěru v politiky, kteří nedokázali občany před pandemií řádně ochránit. Nedůvěra ve stát a porušení staré společenské smlouvy se střední třídou, která jim slibovala, že budou-li pilně studovat a řádně pracovat, budou se mít stále lépe, přestala platit.
Čtěte také
Střední třídu pohltily silné korporace, což vedlo na Západě k její likvidaci a ve střední Evropě se nestačila ustavit: vládu převzali oligarchové, milionáři s politickým vlivem, kteří se stávají majiteli dat. A to se stalo za situace, kdy nám Čína předvedla, že úspěšný stát nepotřebuje demokracii, a proto se noví mocipáni snaží vládnout autokraticky.
Staré pořádky se hroutí stejně jako Periklova vláda. A podobně jako před 2500 lety jsou dnes kritizováni či ostrakizováni příznivci liberální demokracie. Moc, jak říkal nedávno v Praze Timothy Snyder, se soustřeďuje u lidí, které nezajímá budoucnost. A naopak nás nutí přemýšlet o minulosti, která je falešná: už proto, že se nikdy nemůže vrátit.
Sázka na rozšířenou spolupráci
Nebezpečná otázka zní: jak máme s těmito lidmi jednat, když argumenty ztratily svou váhu a nad nimi vítězí emoce, gesta a rychlost? Na tuto otázku se snaží odpovědět kanadský sociolog Adam Kahane v knize „Vyjednávání s nepřáteli: Jak spolupracovat s lidmi, s nimiž nesdílíte názor, které nemáte rádi nebo kterým nedůvěřujete“.
Čtěte také
Kahane tvrdí: pokud spolupracujeme s lidmi, s nimiž se neshodneme, které nemáme rádi nebo kterým nedůvěřujeme, potřebujeme zkoušet jiné cesty. Musíme si vědomě připouštět konflikt a nejistotu, abychom společně vytvořili nová řešení. Kdo vytyčí červenou čáru, rozhoduje předem, s kým bude pracovat – a to znemožňuje mnoho možností. Debata, která pracuje s harmonií a konsenzem, nevede vždy k cíli. Je třeba sázet na „rozšířenou spolupráci“: ta integruje neshody, rozdíly a experimenty.
Cituji: „Nemám nic proti metodám, které vedou k situaci, z níž mají prospěch všechny strany, i když to často vede spíše ke kompromisu než ke kreativnímu řešení. Já naopak nehledám konečné řešení, ale ptám se: jak si můžeme v průběhu času proklestit cestu situací se vší její složitostí a konflikty?
A předem připouštím, že možná se budeme muset vydat zcela jiným směrem, který zpočátku nikdo z nás neměl na mysli. Přitom se možná obsahově nutně nepřiblížíme, ale pochopíme, že ten druhý je také člověk. A je možné, že díky tomuto neformálnímu spojení změníme názor na to, co si myslíme a co bychom měli dělat.“
My můžeme jen dodat: chce to odvahu, čas a důvěru v sebe. Opustit monolog a věřit v dialog, z něhož obě strany vždy vyjdou jako jiní lidé.
Autor je publicista
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
