Karel Hvížďala: Franta, Renoir a Brunclík v Praze

Ale i jistá vnitřní pevnost, s kterou desetiletí odolávají všem módám a tvrdě jdou po vlastní cestě. Spojuje je tedy pouto nejvyšší: úsilí dospět co nejdál k sobě samému. Karl Jaspers v této souvislosti hovořil o existenci prosvětlujícího myšlení, které umožňuje tu nejnamáhavější cestu: transcendování k sobě samému, která jediná vede ke svobodě, bez které neexistuje žádný skutečně autentický výkon.

Čtěte také

Karel Hvížďala: Semafor slaví šedesátiny a Jiří Suchý osmaosmdesátiny

Franta ve svých obrazech velmi často předvádí vzdor proti odcizenému světu. Renoir v rychlostní společnosti odhaluje tajemství vodní říše a krásu vyhozených věcí.  A Brunclík v přesexualizované vizualitě zarputile jde v tradici těch, kteří ctí krásu lidského těla a z něj vyzařující energii.

Tyto postupy jsou v masově organizovaném životě ojedinělé a náročné. Jedinec je pod velkým tlakem marketingu a jeho inscenací vytržen z tradice a vlastního dramatu života, a tím se vzdaluje svému individuálnímu osudu, ale – jak vidíme v Čechách – i osudu své země, který je nahrazen lákavými konzumními nabídkami. Člověk je postupně oblékán do uniformy nejrůznějších mód, která lidi nutí k průměrnosti a zbavuje je schopnosti sofistikovaně myslet.

To má neblahé důsledky, o kterých se u nás nehovoří: Zatímco v desetiletích po válce naše IQ stoupalo, od roku 2004 do roku 2014 IQ v Německu a Rakousku klesá v průměru za deset let o 4,8 procentního bodu. Údaje z Čech nejsou známé, ale bude to asi podobné. Může za to zřejmě tzv. hyperaktivní syndrom.

Čtěte také

Karel Hvížďala: Peter Handke a Nobelova cena za literaturu

Tajemství obrazů, které tu vidíme a snaha si ho pro sebe nějak artikulovat, to je ta cesta, která nás může dovést zase k úctě ke slovu. Jak napsal Milan Kundera: Dějiny jsou nudné, protože se stále opakují, jen brebentění umění je věčné. Bez něj bychom ztratili schopnost vnímat tajemství a napětí ve vztahu ke světu. Namísto toho by nastoupil pouze kalkul ve službách utilitárnosti, který na nás útočí ze všech stran.

Jen podobné výkony, které předvádí tato výstava, nám mohou pomoci se osvobodit od frází a prázdných gest, které zatlačují naše bytí. Jen tak může etika smíření s čímkoliv zvítězit zase nad etikou odpovědnosti, která nás nutí k autentické existenci.

Výstavu pánů Franty, Renoira a Brunclíka je možné zhlédnout do 1. prosince v Praze v galerii Nová Síň ve Voršilské ulici.