Karel Hvížďala: Eda Kriseová, reportérka, která se naučila fabulovat

18. červenec 2020

„Ano, dvakrát jsem umřela a třikrát jsem vstala z mrtvých. Ležela jsem v cukrové rakvi, v krásné hrobce z perníku.“

Posloucháte rádi komentáře a glosy? Všechny najdete na stránkách mujRozhlas.cz

„Byla jsem balzamovaná čokoládou, šlehačkou, šlehanou smetanou, a na každém prstě u nohou i u rukou jsem měla čepeček zmrzliny. Všichni lidé z Hlinska si ke mně přicházeli oslazovat život. Nejvíc si ke mně přicházel oslazovat život můj milý... tys mi, pacholku, sežral i toho skleněnýho ptáčka, který mi tam v hrobě tak krásně zpíval, zlobila se pacientka v psychiatrické léčebně v H., a mně se to líbilo...“

Čtěte také

To je ukázka z jedné z prvních próz, které Eda Kriseová napsala, když byla nucena opustit novinařinu, se kterou začala v Mladém světě a v níž chvíli pokračovala v Literárních novinách, které se již jmenovaly Listy.

Poslední její reportáž byla z pohřbu druhého studenta Jana Zajíce, který se upálil na protest proti okupaci po Janu Palachovi. Chtěla jeho zoufalou a hrdinskou smrt připomenout, protože se o ní už v médiích, která začala být v únoru 1969 pod kontrolou, moc nepsalo. Pamatuji si na tu dobu dost přesně – příkazy do redakcí chodily cyklostylované a měly odporně fialovou barvu. První doporučení zněla: Místo okupace piště o bratrské pomoci, místo o obětech piště o nešťastných náhodách atd.

Terapie bláznovstvím

Eda Kriseová, která se vždy jako novinářka zabývala dvěma tématy – cestopisnými reportážemi a sociální tematikou –, po krátkém angažmá v Ústavu pro teorii a dějiny hromadných sdělovacích prostředků se sama a dobrovolně rozhodla pro práci v blázinci, který byl nedaleko jejich chalupy.

V léčebně bylo pět až šest set pacientů a to jí záhy pomohlo, protože po soustavném styku s chronickými schizofreniky a depresivními maniaky zjistila, že se jí ani tak moc nestalo. Z této zažité skutečnosti se zrodily její první povídky. K nim je možné zařadit i úvodní ukázku, pocházející z knihy Klíční kůstka netopýra, která následovala po první knize s touto tematikou: jmenovala se Křižová cesta kočárového kočího.

Jak sama později řekla: „Byli to právě tihle blázni, kteří ve mně otevřeli schopnost fabulovat, jako novinářka jsem se držela pouze faktů. Právě oni ve mně odbrzdili fantazii. Pacienti, se kterými jsem přicházela do styku, ještě nebyli léčeni novými psychofarmaky. Někteří byli staří, nebyli už ani agresivní, ale úžasně asociovali. Byli to chronici, kteří byli v blázinci třicet nebo čtyřicet let a socialismus venku nikdy nezažili.“

Karel Hvížďala

Celkem napsala Eda Kriseová patnáct knih, které se kromě beletrie a esejistiky řadí k literatuře faktu, cestopisům, a taky životopis Václava Havla – v jeho kanceláři působila nejprve jako poradkyně a později jako ředitelka sekce Stížnosti a milosti. Od půlky roku 1992 se věnuje jen literární činnosti. Napsala ještě několik rozhlasových her a dvě knihy pro děti. Hojně taky cestovala – navštívila kromě evropských zemí Turecko, Izrael, Alžír, Indii a Japonsko, o kterém v roce 1968 napsala svou první knihu Já & Ponsko. Další její knihy až do roku 1990 vycházely v zahraničí.

Dne 18. července oslaví osmdesáté narozeniny. Přejeme pevné zdraví.

Autor je publicista

Spustit audio