Karel Barták: Známe jména 14 z 27 členů Evropské komise. Do konce srpna bude hotovo

1. srpen 2024

Na konci července známe jména 14 politiků, které jejich vlády nominovaly do nové Evropské komise. Je mezi nimi devět mužů a pět žen, kýžené rovnováhy tedy zatím dosaženo není. Přitom ani jedna z vlád, které předsedkyně Ursula von der Leyenová požádala, aby navrhly muže a ženu, jejímu přání nevyhověla. Ta česká není zdaleka osamocena.

Mezi známými jmény jsou samotná Von der Leyenová a také estonská expremiérka Kaja Kallasová, budoucí šéfka evropské diplomacie a místopředsedkyně komise. Jsou mezi nimi také dosavadní komisaři ze Slovenska, Nizozemska, Lotyšska, Maďarska a Francie, na které se požadavek Von der Leyenové nevztahuje.

Čtěte také

Znamená to, že navzdory požadavku jmenovaly vedle Česka pouze jednoho nového kandidáta, muže nebo ženu, také Finsko, Irsko, Španělsko, Švédsko, Slovinsko a Malta.

V tomto světle se jeví jako zbytečná debata v české kotlině o tom, jestli premiér Petr Fiala měl, nebo neměl předsedkyni komise vyhovět a vedle Jozefa Síkely nabídnout také ženské jméno.

Ukazuje se, že celá řada vlád nemíní toto přání respektovat. Problém mohou mít ty z nich, které se k nominaci ještě nerozhoupaly – hrozí jim, že na ně bude Von der Leyenová tlačit, aby jmenovaly ženy. Je jasné, že se s genderově nevyváženým kolegiem komise nespokojí. 

Čtěte také

Nezapomínejme, že předsedkyně komise – s mandátem od Evropské rady a se slušným skóre při schvalování v europarlamentu –, má při sestavování komise zcela volné ruce. Může kandidáty odmítat a žádat národní premiéry o jiné. Je na ní, jak komisi sestaví, kolik míst místopředsedů vytvoří, jak seskupí a posléze rozdělí všechna portfolia.

Chceme „silné“ portfolio

V Praze se hodně se mluví o tom, že chceme „silné“ portfolio, často se přidává adjektivum „ekonomické“. Takových rezortů, opřených o značné pravomoci a početná generální ředitelství, je v komisi asi osm. Jsou to hospodářská soutěž, průmysl, energetika, doprava, telekomunikace a digitální ekonomika, jednotný vnitřní trh a zahraniční obchod.

Čtěte také

Pokud uděláme poněkud širší kružnici zahrnující další významné sektory, narazíme na zemědělství, životní prostředí, klima, rozpočet, případně daňovou a kohezní politiku.

Zahrneme-li ještě sice ekonomicky či legislativně nezajímavé, ale politicky významné oblasti, pak máme rozšíření a východní partnerství, vědu a výzkum či vnitřní bezpečnost, kam spadá migrace.

Suma sumárum tedy nějakých 17 „dobrých“ rezortů pro 25 komisařů. Znamená to, že asi osm z nich se bude muset spokojit s něčím méně „sexy“, jako jsou třeba zdravotnictví, sociální politika, ochrana spotřebitelů, humanitární pomoc, vzdělávání a kultura či  rybolov.

Nebo něco z toho, co Von der Leyenová oznámila jako novinky – třeba obranný průmysl nebo bytová výstavba.

Debata o „portfoliích“ je zbytečně přehnaná; v minulosti se často stávalo, že komisaři, kteří nespravovali zrovna nejvýznamnější oblasti, hráli v komisi vyšší ligu než někteří z těch, kdo měli v gesci „silné“ sektory. Krom toho komise rozhoduje o všech návrzích legislativy kolektivně – komisaři s politickým výtlakem mají důležité slovo, i když třeba neřídí papírově významný rezort.  

Karel Barták, bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu, komentátor Info.cz

V každém případě nečeká Von der Leyenovou snadná práce. Určitě by bylo lepší, kdyby členské státy zrušily výjimku z Lisabonské smlouvy, kterou samy prosadily, a souhlasily se předepsaným snížením počtu komisařů na 18.

Každý z nich by pak měl silné, smysluplné portfolio. A ušetřili bychom si spoustu řevnivosti a zlé krve.

Vždyť přece, vzpomeňme si, hlavním úkolem Evropské komise a každého z jejích členů je prosazovat výlučně „evropský zájem“. Jenže něco takového se v současné náladě nedá od evropských vlád očekávat.

Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu a komentátor Info.cz

autor: Karel Barták
Spustit audio