Karel Barták: Trumpovo panování je a bude testem evropské jednoty
Donald Trump nezklamal. Naopak předčil v mnoha směrech očekávání, která byla přitom značná a plná obav. Mýlili se ti, kdo doufali, že zopakuje svůj chaotický výkon z prvního období, kdy více hlučel, než konal, protiřečil si a působil jako klaun.
Na návrat do Bílého domu se náležitě připravil, působí cílevědoměji a rozhodněji. Evropská unie zatím spíše vyčkává, nepokouší se zaujmout vůči Trumpovi jednoznačné postoje v naději, že třeba své hrozby úplně nesplní nebo že se povede ho vyjednáváním obměkčit. Také zdaleka není jednotná v názoru, jak na jeho početné a mnohdy děsivé záměry reagovat.
Čtěte také
Trumpovo panování se stává zatěžkávací zkouškou evropské jednoty a akceschopnosti. Zatím jsme svědky značného rozptylu postojů členských států EU, které jde od podlézavého nadbíhání Trumpovi až po odbojné odmítání jeho požadavků.
Je zde hrstka vesměs populistických lídrů, kteří sdílejí do značné míry Trumpův pohled na svět a obdivují jeho styl. Typicky Itálie, Maďarsko či Slovensko.
Jistým protipólem této skupiny jsou ti, kdo si přejí za každou cenu zachování pevných atlantických vazeb, potrestání Ruska, maximální podporu Ukrajině a neváhají proto rychle navyšovat výdaje na zbrojení. Sem patří Polsko, baltské či severské státy.
Čtěte také
Blízko k nim má Německo, jehož kancléř Olaf Scholz nejrozhodněji odsoudil Trumpovy řeči o mocenských choutkách na Grónsko; Trump jím upřímně pohrdá. Ale ani jeho pravděpodobný nástupce Friedrich Merz nemá v Bílém domě dveře otevřené, oficiální Washington dává podle všeho přednost neonacistické AfD.
Francouzský prezident Emmanuel Macron oportunisticky využívá Trumpovy hrozby jako potvrzení svého letitého požadavku na posílení evropské „strategické autonomie“. Ukazuje se, říká v podstatě Macron, že Evropa se musí oprostit od závislostí na Spojených státech Problém tkví ovšem v tom, že Macronova „autonomie“ a priori oslabuje bezpečnostní vazbu na USA a svědčí o zaslepeném přeceňování vlastních sil v krizovém okamžiku.
Čtěte také
Česko se ocitá na průsečíku těchto postojů. Vládní politikové rádi mluví o tom, že Trumpova šikana je vlastně chvályhodný „budíček“ pro Evropu, aby se konečně „postavila na vlastní nohy“. Mají na mysli zajisté obranu a bezpečnost, ale vesměs se jim líbí také odmítání „zelených“ politik, v Česku velmi neoblíbených.
S jakousi evropskou odpovědí přišla zatím jen šéfka komise Ursula von der Leyenová. Na Trumpovo ochranářské a sebestředné „America First“ reaguje recepty zaměřenými na posilování konkurenceschopnosti evropské ekonomiky nikoli jejím uzavíráním, ale rozhojněním mezinárodních partnerství a dohod o volném obchodu. Slibuje, že na mimořádnou situaci odpoví návrhem mimořádných opatření.
Jednota evropských zemí
Základní podmínkou, aby Evropa vyšla bez úhony z léček Trumpova panování, je jednota jejích členů. Zatím k ní máme daleko, sotva se rýsuje nějaká solidní většina. Trumpovi se nebude chtít jednat s evropskými představiteli, bude mluvit s lídry jednotlivých zemí, slibovat jim, stavět je proti sobě a oslabovat tím jednotu evropského bloku.
Žádná z evropských zemí přitom nemůže hrát světovou první ligu – to může jen celá EU. Mějme proto pořád na paměti okřídlený výrok bývalého italského premiéra Enrika Letty: „Členské státy EU se dělí na dvě skupiny. Na ty malé a na ty, které nevědí, že jsou malé.“
Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu a komentátor Info.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
