Karel Barták: Sociální rozměr debaty o klimatické legislativě EU

Na první pohled jde o typický výplod logiky unijních byrokratů – na jedné straně postrašit lidi povolenkami, aby se odhodlali spořit energie, a pokud na to doplatí, vrátit jim to v hotovosti. Na druhý pak docela efektivní způsob, jak do úspor zapojit co nejvíce lidí i podniků.

Čtěte také

Klimatolog Tolasz: Snaha zatím na poklesu emisí vidět není. K uhlíkové neutralitě potřebujeme i krajinu

Je ovšem jasné, že dokud se nebude vědět, kolik mají lidé za povolenky platit, nelze ani stanovit režim a výše podpor či kompenzací.  A také to, že tyto problémy nepůjde řešit ze dne na den a že rozjezd obojího – jak nových povolenek, tak sociálních kompenzací – bude třeba oproti původním představám komise poněkud odložit, asi až do roku 2025.

Evropský parlament jen k povolenkám předložil přes 230 pozměňovacích návrhů, se kterými se teď budou čeští experti a diplomaté muset popasovat. Jsou mezi nimi i populistické propozice, jako třeba z povinnosti nákupu povolenek pro budovy vyloučit domácnosti, což by v praxi v podstatě nebylo možné.

Dokládá to však výbušný sociální rozměr tohoto nového typu emisních povolenek, který „trialogy“ mezi Radou, Parlamentem a Komisí dál zkomplikuje. Politikové se hrozí reakce občanů drcených bezprecedentním zdražováním na nové finanční břemeno v podobě povolenek a vysvětlují, že sociálně ohrožené skupiny se nemají čeho bát.

Nebude však snadné vysvětlit občanům složitý mechanismus obchodování s povolenkami a kompenzací z klimatického sociálního fondu. Navíc v tuto chvíli nikdo přesně neví, kolik peněz v onom fondu vlastně bude, protože cena budoucí nové povolenky je nejasná – komise ji odhaduje na 40–55 eur do roku 2030.

Ale bude tomu tak skutečně? Návrh naštěstí obsahuje mechanismy umožňující reagovat na výkyvy zvyšováním či omezováním počtu povolenek na trhu.

Česku ujíždí vlak

Nová úprava počítá také se zachováním a posílením inovačního fondu a modernizačního fondu, zřízených jako podpůrné mechanismy Fit for 55. Ten druhý české firmy radostně využívají, není to tak těžké – a ty, které prodělaly na nákupu povolenek, se tak aspoň částečně hojí z jejich výnosů.

Horší ovšem je český nezájem o druhý fond, ten inovační, kam přibude nejvíc peněz. Pokud o něj české podniky zavadí, obvykle neuspějí, protože je určen na financování průlomově inovačních projektů.

České ekonomice postavené na tradičních průmyslech a postupech tak dál ujíždí vlak technického pokroku, navíc financovaný z evropských peněz. Měli bychom si konečně uvědomit, že boj proti klimatické změně je nejen pruda, ale také velká příležitost.

Nastíněné problémy jsou pouze velmi malou, ale výstižnou výsečí „balíku“ Fit for 55. Až bude dojednán a schválen, třebas i se skřípěním zubů, bude EU legislativně lépe vyzbrojena na boj s klimatickou změnou, která o sobě v letošním žhavém létě dává na kontinentu zase citelně vědět.

Karel Barták|foto:Radko Kubičko, Český rozhlas

Bylo by záslužné a dobré, kdyby se o to Česká republika jako předseda Rady EU zasadila víc, než se od ní zprvu očekávalo. Může na tom posléze sama hodně vydělat.

Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu