Karel Barták: Koalice ochotných se vzchopila k zásadní debatě, která však nemá zatím žádné dopady
Už jsme si pomalu navykli, že o Ukrajině a Rusku nejednají Evropané v rámci Evropské unie, ale že si pro to kreativně vytvořili „koalici ochotných“, když jim Maďarsko a Slovensko znemožňují používat instituce EU. Zatím jsme však z těchto schůzek, obvykle virtuálních, poháněných zejména francouzským prezidentem a britským premiérem, mnoho konkrétního pro Ukrajinu nevytěžili.
Ta čtvrteční měla být výjimkou, startem do nového, akčního období. Lídři pětatřiceti zemí se shodli na tom, že Ukrajina bude budoucí mírové ujednání s Ruskem potřebovat opřít o robustní, pevné bezpečnostní záruky.
Čtěte také
Shodli se také na tom, že nejlepší takovou zárukou bude silná ukrajinská armáda – Evropa tedy hodlá investovat do ozbrojených sil bránící se země, stejně jako do jejího obranného průmyslu, který se utěšeně rozvíjí.
Potud je všechno v pořádku; je dobře, že Evropané budou dál investovat do ukrajinské obrany, a to bez ohledu na to, zda Rusko přistoupí či nepřistoupí na nějaké jednání o míru. V poslední době se zdá, že spíše nepřistoupí, tedy že všechny naděje spojované s iniciativami prezidenta Donalda Trumpa po marné červencové schůzce s Vladimirem Putinem na Aljašce nejsou víc než zbožná přání a horký vzduch.
Backstop jako podmínka
Jenže hlavním výstupem z pařížského online jednání byla předběžná dohoda o vyslání evropských vojáků na ukrajinské území. Tedy něco, co zatím vůbec nepřichází v úvahu a co Rusko a priori odmítá.
Čtěte také
Prezident Emmanuel Macron na tiskové konferenci oznámil, že účast na takové misí formálně přislíbilo 26 zemí. Uvedl mezi nimi například Itálii nebo Polsko, které takový závazek posléze dementovaly.
Evropské a případně další vojenské síly, několik desítek tisíc vojáků, by měly sloužit jako záruka, že Rusko po uzavření příměří nebo míru Ukrajinu opět vojensky nenapadne. Neměly by stát v přední linii, ale působit jako pojistka míru v týle a zabývat se mimo jiné výcvikem ukrajinských vojsk.
Jako podmínku si Evropané kladou zapojení Spojených států ve formě takzvaného backstopu, ujištění, že pokud by Rusko evropské jednotky na Ukrajině přece jen napadlo, přijdou jim Spojené státy na pomoc. Tedy efektivní forma odstrašení, plus přístup k americkým velitelským systémům a zpravodajským informacím.
Čtěte také
Právě proto se po jednání s ukrajinským prezidentem Zelenským evropští lídři spojili s americkým Donaldem Trumpem v naději, že systém záruk společně dotáhnou do konce. Nedočkali se však ničeho konkrétního, snad kromě výčitek, že Evropané dál kupují ruskou ropu a plyn a pomáhají tak financovat ruskou válku.
Je celkem jasné, že bez amerického zapojení nebudou záruky fungovat. Nebo, lépe řečeno, že nynější koncept je založen právě na americkém odstrašení; pokud by se k němu Trump nezavázal, musela by „koalice ochotných“ vymyslet vlastní, už čistě evropskou variantu, do které by se řadě zemí určitě chtělo mnohem méně.
Ačkoli se zatím k žádnému míru neschyluje a všechny Trumpovy pokusy vyzněly naprázdno, Ukrajinci očividně stojí o to, aby se o bezpečnostních zárukách jednalo už nyní a aby byly podstatné.
Nepřejí si recidivu slabé dohody z Budapešti z roku 1994, nebo minských dohod z let 2014-2015, které se v konfrontaci s ruskou agresí staly jen cáry papíru. Chtějí právně závazné, silné garance potvrzené parlamenty zapojených zemí. Už proto, aby se snáze smiřovali s případnými územními ústupky. „Koalice ochotných“ tak učinila pokus, který momentálně nic nemění, ale vede správným směrem.
Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu a komentátor Info.cz
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
