Karel Barták: Francie bude v čele EU usilovat o vyšší stupeň integrace

7. leden 2022

Francouzský prezident Emmanuel Macron chce předsednictví své země v Radě EU, které začalo 1. ledna, využít k posílení evropské integrace a k prosazení takových politických rozhodnutí, která ovlivní směřování Evropské unie na léta dopředu. Vedle plnění praktických úkolů, jako je projednávání a schvalování složité legislativy, pojímá svůj půlroční zástoj jako pokus o posílení určité strategické vize silné a autonomní Evropy, samozřejmě s Francií ve svém čele.

Macron tak nejen navazuje na svůj dnes už historický projev v pařížské Sorbonně v roce 2017, ale také využívá předsednictví jako odrazový můstek pro své jarní znovuzvolení do Elysejského paláce.

Čtěte také

Na první pohled je souběh šéfování Radě EU a prezidentských voleb spíše nevýhodou, protože nutně obsahuje moment nejistoty a tudíž i váhání a nedostatečné razance. Může se stát, že prezidentem bude zvolen někdo jiný; ačkoli by to nemělo vliv na složení vlády, nutně by to při vertikálním francouzském prezidentském systému ochromilo akceschopnost a vitalitu předsedající země.

Při rozložení sil na francouzské scéně se bude Macron prezentovat jako jednoznačně proevropský kandidát. Pokud vyhraje, narostou mu křídla a budeme v posledních třech měsících patrně svědky velmi ambiciózních návrhů a plánů do budoucnosti.

Změna přístupu k Unii?

„Předsedání není jen úkol být pohostinný, ale je to povinnost inspirovat,“ řekl prezident na tiskové konferenci 9. prosince. Líčil svou představu „nového evropského modelu“, který bude zaveden do konce desetiletí; je tedy načase začít, a to nejen z hlediska ekonomiky, ale také solidarity a regulace.

Čtěte také

Právě tato reflexe, opírající se formálně o závěry stovek debat s občany v rámci Konference o budoucnosti Evropy, má být náplní summitu svolaného do Paříže na 10. a 11. března, tedy měsíc před prvním kolem prezidentských voleb. Macron si představuje, že jeho závěry potvrdí směr, do kterého se Francii podařilo Evropskou unii natočit předloňským rozhodnutím o společném zadlužení kvůli nápravě škod způsobených pandemií koronaviru.

Nyní půjde o to posílit toto směřování, učinit ho pokud možno trvalým, investovat do evropských podniků a evropské obrany, pokud možno s volnějšími rozpočtovými a fiskálními pravidly, než jaká platila před pandemií.

Macron se domnívá, že tváří v tvář klimatické, digitální, sanitární, ale i kulturní a strategické změně musí Evropa přehodnotit svá pravidla. „Debata o tom, kdo je a kdo není pro tři procenta rozpočtového schodku, je překonaná,“ řekl na oné tiskové konferenci.

Čtěte také

K takovému zacílení Evropské unie, které zdaleka nebude všem po chuti, bude Macron nutně potřebovat podporu Německa. Ačkoli německo-francouzský „motor“ nehraje už tu zcela zásadní roli jako v dobách, kdy měla EU dvanáct nebo patnáct členů, pořád představuje aliance dvou největších zemí nesmírnou sílu, zvláště po odchodu Británie.

V poslední době jsme svědky doslova námluv mezi Paříží a Berlínem. Macron s oznámením priorit ohleduplně čekal, až bude ustavena nová německá vláda. Ta zase mírnila svůj odpor proti uznání jaderné energie jako čistého zdroje, což prosazovala Francie, a do vládního prohlášení vepsala „její“ témata jako strategická autonomie a průmyslová nezávislost.

První zahraniční cesta kancléře Olafa Scholze vedla do Paříže, což je v politice silné gesto. V tuto chvíli to vypadá, že tam, kde bylo Německo za Angely Merkelové spíše váhavé a opatrné, bude nová trojkoalice nadšeněji proevropská.

Karel Barták

Česká republika proslula vlažným až odmítavým postojem k prohlubování evropské integrace; Macronova vize jí nebude a priori vyhovovat. Budeme se tedy muset argumentačně velmi dobře vybavit, abychom své výhrady vyložili a získali pro ně další země. Anebo se zamyslet nad změnou přístupu k unii. S novou vládou je zde šance pro nastolení racionální a srozumitelné proevropské linie.

Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu

autor: Karel Barták
Spustit audio