Karel Barták: Evropští lídři zpochybnili Trumpův plán pro Ukrajinu
Tři dny trvalo, než se evropští lídři vzpamatovali. Než si uvědomili, že osmadvacetibodový proruský plán na řešení ukrajinského konfliktu není nějaká habaďůra, případně zlý sen, ale tvrdá realita.
Že nejde o výplod nějakých pošahaných a přehnaně ctižádostivých vyjednávačů, ale o jasné stanovisko Spojených států, prezidenta Donalda Trumpa a viceprezidenta J. D. Vance.
Čtěte také
Prezidenti a premiéři Německa, Francie, Británie, Itálie, Španělska, Nizozemska, Irska, Finska a také Kanady, Japonska či Norska plus šéfové institucí Evropské unie vyplodili v sobotu krátké prohlášení.
V jeho první větě sdělili, že vítají pokračující americké úsilí přinést Ukrajině mír. Berme to jako obligátní úlitbu, aby se jaksi vyvolal pozitivní dojem předtím, než dojde na negativa. Přesto je toto konstatování zarážející – už proto, že právě v pátek marně uplynula lhůta pro zavedení amerických sankcí proti zemím dovážejícím ruskou ropu, což měl být dosud Trumpův naprosto nejostřejší krok proti ruskému agresorovi.
Místo postihu ruských exportů se svět dočkal 28bodového plánu, který podle evropských lídrů obsahuje „významné prvky důležité pro spravedlivý a trvalý mír“. I tady se signatáři zatím drží superdiplomatického jazyka.
Čtěte také
Označují plán nicméně už za „návrh“, nikoli hotovou věc, soudí, že na něm bude třeba ještě popracovat, a nabízejí svou součinnost. Tedy přesně to, co měli udělat už ve čtvrtek – a také to, o co Donald Trump vůbec nestojí. Proč by jinak jeho lidé dohadovali tuto zradu s Ruskem tajně, za zády evropských a dalších spojenců?
V tomto bodě přecházejí evropští státníci do ofenzívy. Zpochybňují, že Trumpův plán povede k udržitelnému míru. Zdůrazňují zásadu, že hranice států nesmějí být měněny vojenskou silou. Vyjadřují znepokojení nad navrhovaným početním omezením ukrajinských ozbrojených sil a upozorňují, že by se tím Ukrajina mohla stát snadnou obětí dalších budoucích útoků.
Čtěte také
Pozastavují se nad body Trumpova plánu, které se týkají Evropské unie a Severoatlantické aliance. A zdůrazňují, že jejich provádění by vyžadovalo souhlas členských států obou organizací. Odmítají tedy, a to jednoznačně, aby Bílý dům jednostranně diktoval podmínky míru na Ukrajině, hlásí se rozhodně o slovo a dovolují si připomínat některé zásady mezinárodního práva, což se v Americe nebude líbit.
V závěrečném odstavci evropští lídři zdůrazňují „sílu naší pokračující podpory Ukrajině“. Pro příští dny slibují těsnou koordinaci, a to jak s Kyjevem, tak s Washingtonem. Otázkou nyní ovšem je, zda najdou za Atlantikem jakoukoli, natož příznivou odezvu. Donald Trump dal Ukrajincům ultimátum do čtvrtka; pokud se nepodvolí, odřízne je od zpravodajských informací a dodávek zbraní. Tedy udělá to, co si přeje Moskva.
Evropa proti Trumpovu tlaku
Jedinou slabou útěchou v tomto marasmu je snad jen to, že odpadly poslední iluze o americké nestrannosti a spravedlivém úsilí ukončit krveprolití tlakem na obě bojující strany. Vracíme se vlastně zpět do února letošního roku, kdy Trump s Vancem zešikanovali prezidenta Zelenského v Bílém domě. Kdy se celý svět poprvé opravdu zděsil, že Trump bude hrát Putinovi do karet.
Kdyby americký prezident respektoval své spojence, byl by dnes v jižní Africe na zasedání G20, což by byla ideální příležitost jeho plán se spojenci projednat. Jenže on jimi pohrdá a schůzi bojkotuje. Evropa tak bude muset obtížně hledat jiné cesty, jak Americe předvést, že její výtlak není zanedbatelný a že se s ní musí počítat.
Je celkem logické, že nehodlá nechat Ukrajinu na holičkách – oslabená, zdecimovaná, do kouta zahnaná Ukrajina přestane být hrází proti ruské rozpínavosti a agresi. Evropa se pak ocitne v první linii. A to zcela jistě nechce.
Autor je komentátor Info.cz a bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
