Karel Barták: Evropská komise navrhla odvážný rozpočet, spoustu hráčů rozladila

18. červenec 2025

Návrh nového sedmiletého rozpočtu Unie na léta 2028 až 2034 je odvážný. Pokud by byl schválený, znamenal by významný rozchod s dosavadní praxí, kdy lví podíl evropských peněz spotřebovávali na své projekty zemědělci a chudší regiony. Evropa má nové priority, a ty se v návrhu jasně odrazily – konkurenceschopnost, obrana, digitalizace, věda a výzkum podpora Ukrajině.

Předsedkyně komise Ursula von der Leyenová má pravdu, když říká, že to je největší sedmiletý rozpočet EU v dějinách. Trochu ovšem přehání, když mluví o dvou bilionech eur ve srovnání s bilionem pro minulé období (2021 – 2027).

Čtěte také

Pokud vezmeme v úvahu konstantní ceny (2025) bez započítání inflace, činí rozpočet 1,26 hrubého národního důchodu sedmadvacítky. Ten dosavadní byl 1,1 procenta HND – nárůst je tedy zřetelný, nikoli však dramatický.

Pokud se vezme v úvahu, že EU bude muset z tohoto rozpočtu splatit 149 miliard, které si vypůjčila na financování postcovidového Fondu obnovy, bude nárůst ještě slabší – počtáři bruselských „thinktanků“ se shodují na reálném navýšení o nějakých 0,03 až 0,06 procenta HND.

A co odvody národních států?

Aby od počátku nerozladila členské státy, nabízí Komise v podstatě stejné národní odvody do rozpočtu EU. Navýšení má být pokryto z nových „vlastních zdrojů“, včetně vyššího zdanění velkých společností operujících v Unii, ale i dodatečného zdanění cigaret a tabákových výrobků.  

Čtěte také

Budoucí fungování evropského rozpočtu má podle návrhu spočívat na čtyřech pilířích, na rozdíl od dosavadních sedmi. Největší novinkou, ba „revolucí“, je spojení dvou dosud největších položek – zemědělství a regionální rozvoj – do jednoho fondu, do kterého spadnou i náklady spojené s potíráním ilegální migrace.

Druhou novinkou je zřízení Fondu pro konkurenceschopnost, který zastřeší takřka všechny programy řízené dosud centrálně přímo Evropskou komisí, a to od životního prostředí až po obranu. Tyto peníze – celkem 410 miliard eur – mají sloužit ke „strategickým investicím“ do obrany, vesmíru, digitalizace, biotechnologií a samozřejmě dekarbonizace.  

Zemědělci se už ozývají...

Jako první reagovali negativně zemědělci – ti belgičtí už pohrozili, že zas potáhnou s traktory na Brusel. Do čela spořivých zemí se postavilo Nizozemsko. Podle jeho ministra financí Heinena je navržený rozpočet příliš vysoký.

Čtěte také

Hlomoz se ozval také z Evropského parlamentu – poslanci mají pocit, že je návrh vyřazuje z kontroly výdajů a přesouvá ji do relace mezi Komisí a členskými státy.

Na druhé straně je ze zkušenosti známo, že právě odvážné návrhy, které málokdo chválí, mají často největší šanci na úspěch. Komise se pokusila vyřešit kvadraturu kruhu – zachovat do jisté míry dosavadní priority, na kterých mnozí lpějí, najít financování pro ty nové, které všichni chtějí, a přitom se vystříhat prudšího navýšení národních příspěvků do evropské kasy.

Pro Česko vypadá na první pohled návrh nevýhodně. Automatických dotací pro zemědělství a regiony bude méně. O navýšení těch dalších budeme muset bojovat. Pokud budeme úspěšní, můžeme sáhnout na více peněz než dosud, a na lepší účely, ale bude to chtít umět – a zabrat.

Karel Barták, bývalý dlouholetý zpravodaj ČTK v Bruselu

Národní politici napříč Evropou teď budou návrh detailně zkoumat a propočítávat z hlediska svých zemí. Na jeho konečné podobě se musí shodnout jednomyslně.

Do schvalovacího procesu se intenzivně zapojí také Evropský parlament. Hotovo musí být v roce 2027 tak, aby nový sedmiletý rozpočet začal platit od 1. ledna 2028.  

Autor je komentátor Info.cz a bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu

autor: Karel Barták
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.