Karel Barták: Evropa vyděšeně zírá, jak se Francie řítí do propasti
Předseda francouzské vlády Sébastien Lecornu ustál ve čtvrtek hlasování o nedůvěře v Národním shromáždění. Oddechla si nejen značná část francouzské veřejnosti, ale také Evropská unie. Perspektiva rychlého mocenského posunu ve Francii a nástupu krajní pravice k moci byla odsunuta, nikoli však zažehnána. Slaboučkou vládu slaboučkého premiéra čeká záhy podobná zkouška, až se bude snažit v Parlamentu prosadit rozpočet na rok 2026.
Zatím francouzskou vládu zachránilo to, že se zřekla důchodové reformy protlačené za vlády premiérky Élisabeth Borneové v roce 2022, proti vůli levice, odborů a za ohlušujícího pískotu francouzské ulice.
Čtěte také
Nezrušila ji docela, jen pozastavila její platnost do období po příští prezidentské volbě v roce 2027. I tak v podstatě spláchla do kanálu hlavní politický počin druhého funkčního období prezidenta Emmanuela Macrona. A to s jeho tichým souhlasem.
Jinak by bývalo nebylo možné přesvědčit francouzské socialisty, aby při čtvrtečním hlasování vládu podrželi. Ačkoli nastolili vyděračské požadavky, zachovali se vlastně racionálně a Evropa jim zatleskala.
Oslabený Macron
Pokud by vláda nyní padla, byl by Macron velmi pravděpodobně nucen vypsat předčasné volby, ve kterých by podle všech průzkumů drtivě zvítězilo Národní sdružení Marine Le Penové.
Takový scénář je pro většinu liberálních vlád v Evropské unii černá můra. Z programu Národního sdružení jasně vyplývá, že Francie pod jeho vedením by zastavila jakoukoli pomoc Ukrajině, stáhla by se pravděpodobně z „koalice ochotných“, která ji do značné míry koordinuje.
Mimořádně oslabený Macron by už nedokázal hrát svou konstruktivní roli státníka, který na evropské úrovni nastoluje vize a ukazuje cestu. Už dnes jeho hlas slábne a jeho výroky znějí stále méně přesvědčivě.
Čtěte také
Je to proto, že zatímco v zahraničí imponoval, nedokázal Macron na domácí scéně prakticky nic. Jeho kombinace pravicových receptů bez reformy štědrého sociálního sátu selhala.
Když nastupoval do úřadu v roce 2017, přesahovalo zadlužení Francie průměr eurozóny o 11 procent; dnes se vyšplhalo na 25 procent. Státní dluh tak dosáhl letos 116 procent HDP a rozpočtový deficit překračuje evropský průměr dvojnásobně.
Francie tak neplní kritéria evropského paktu stability už od roku 2002 a její bilance se neustále zhoršuje. Evropská komise nad tím zatím zavítala oči, jde přece jen o Francii, druhou největší evropskou ekonomiku. Donekonečna to však nejde.
Emmanuel Macron příliš dlouho váhal a lavíroval, počínal si arogantně a zároveň bezradně, až si odradil naprostou většinu francouzských voličů. Kdokoli spojený s jeho jménem ponese nyní negativní cejch.
Nebezpečí pro Evropu není zdaleka zažehnáno – až vyhraje příští prezidentské volby Marine Le Penová, nebo její pobočník Jordan Bardella, nebudou takového prezidenta ostatní lídři v Evropské radě moct ignorovat jako dnes Viktora Orbána nebo Roberta Fica. Nutně dojde k prudkému konfliktu uvnitř Evropské unie.
Francie je po Brexitu jediná jaderná mocnost Evropy, stálý člen Rady bezpečnosti OSN. Tedy země, kolem které se buduje nová evropská bezpečnostní a obranná politika. Právě ta je tudíž nejvíc v sázce.
Francouzští socialisté zatím nebezpečí oddálili. Otázkou je, na jak dlouho.
Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu a komentátor Info.cz
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
