Karel Barták: Evropa je obětí ruské války a musí se z toho vymanit
Každá válka jednou skončí. Historikové budou popisovat, jaká byla Evropa před válkou a jaká po válce, zda a jak byla opět nalezena mezinárodní mocenská rovnováha a jak se povedlo, doufejme, svět opět stabilizovat. Jenže my to zatím nevíme. Co však po půl roce už víme jistě, že i my budeme na seznamu obětí.
Ačkoli my jako Evropa, jako země Evropské unie, jsme daleko od frontové linie, neslyšíme střelbu a nemusíme prchat před dopady dělostřeleckých granátů. Přesto nás tahle válka semele a postihne jako žádná jiná pohroma za posledních 50 let.
Čtěte také
Francouzský prezident Emmanuel Macron si myslí, že doba hojnosti se stává minulostí. Belgický premiér De Croo předpovídá pro Evropu pět až deset těžkých zim. Němečtí politikové si sypou popel na hlavu za svou krátkozrakou energetickou politiku, kterou sami sebe svázali do pytle a předložili se ruskému prezidentu Putinovi jako dobrovolná oběť, a my Češi jsme udělali totéž.
Všichni dnes zpytují svědomí, že sice nejméně od roku 2014 věděli, že Putin nemíní hrát podle mezinárodních pravidel, ale zavírali oči, nedělali prakticky nic, protože to bylo tak snadné – a tak momentálně výhodné.
Vymanit se z vazalského postavení
Čtěte také
Po půl roce bojů ruská dobyvačná válka proti Ukrajině a její důsledky v podobě protiruských sankcí zamořily evropský kontinent, dostaly se do posledních záhybů každodenních životů jeho obyvatel. Lidé si kladou otázky, jaké by je před pár měsíci ani nenapadly: vytopíme naše domovy, školy, nemocnice příští zimu? Budeme mít dost energie, aby průmysl mohl vyrábět a vyhnuli jsme se masové nezaměstnanosti? Máme dost naspořeno, abychom aspoň dočasně dokázali čelit prudkému zdražování všeho a nepropadli se do chudoby?
Zajisté, řeknete, co jsou strachy zpovykaných Evropanů ve srovnání s utrpením milionů Ukrajinců anebo s hladomory hrozícími v Africe kvůli nedostatku ukrajinského obilí. Jenže i naše západní obavy jsou velmi reálné; nejde jen o prvoplánové nedostatky, ale o celé vrstvy vzájemně provázaných nebezpečí. Jaderný konflikt nebo nehoda atomové elektrárny; neúroda kvůli nedostatku hnojiv; hospodářská recese; nástup k moci nacionalistických extrémistů, od Giorgie Meloniové v Itálii až po Donalda Trumpa v Americe.
Čtěte také
A v neposlední řadě nebezpečí, že všechny tyto hrozby odvedou naši pozornost od dvou klíčových věcí – za prvé od příčiny tohoto všeho neřádu, tedy ruské mocenské zvůle, a za druhé od největší výzvy, které musíme dál čelit a jíž je planetární klimatická změna.
Evropská unie musí především zůstat jednotná a soudržná. Česko jako její momentální předseda klade správně důraz na boj proti únavě z ukrajinské války, proti její banalizaci, hodlá pobízet a mobilizovat. Příští týdny budou klíčové pro upřesnění evropské obranné politiky i vojenské pomoci Ukrajině. Připomeňme si, že EU ještě nikdy nic takového nedělala a že odstředivé tendence budou sílit.
Druhou linií by pak mělo být prosazovat splnění cílů Zelené dohody pro Evropu, které nejenže prospívá záchraně života na Zemi, ale také oslabuje naši závislost na ruských energetických surovinách. Čím rychleji se vymaníme z tohoto vazalského postavení, tím snáze budeme pak moct jednat o poválečném uspořádání – první příležitostí k takové celosvětové konfrontaci názorů ohledně ruské agrese bude už zářijové zasedání Valného shromáždění Organizace spojených národů. Letos bychom ho neměli podceňovat.
Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
