Karel Barták: EU zvládá nápor uprchlíků díky solidaritě hraničních zemí
Tři miliony osm set tisíc Ukrajinců uteklo před ruskými agresory z Ukrajiny za první měsíc války do států Evropské unie. Je mezi nimi milion osm set tisíc dětí, 90 procent dospělých jsou ženy. Něco takového Evropa od druhé světové války nezažila. A prožívá to pozitivně, dalo by se říct skoro stoicky.
Jak jsme se postavili jednoznačně proti ruskému chování, které představuje nejhrubší možné porušení mezinárodního práva, tak jsme stejně samozřejmě otevřeli náruč lidem, kteří před válkou prchají.
Čtěte také
Za těchto okolností je pro Evropskou unii mnohem snazší koordinovat aktivitu členských zemí vůči bezprecedentní uprchlické vlně. Ministři vnitra se na pondělní mimořádné schůzi dohodli, že budou dál aplikovat evropskou koncepci „dočasné ochrany“, která běžencům zaručuje nárok na základní potřeby včetně lékařské péče, na vzdělávání dětí, střechy nad hlavou, a to ve všech členských zemích.
Evropskou komisi pověřili, aby rychle zavedla jednotnou kybernetickou platformu obsahující všechny informace o Ukrajincích, kteří se tak či onak registrovali v zemích Unie. Z té pak bude patrné, kolik lidí je zhruba v té které zemi, ale také kde už docházejí kapacity a kde jsou naopak ještě rezervy.
Bezpečnost Ukrajinců
Na základě těchto informací, šířených a sdílených chytrými telefony, se budou běženci sami rozhodovat, kam se vydají, kterému státu dají přednost, kde to prostě pro ně bude lepší.
Čtěte také
Jsme v podstatně jiné situaci než v roce 2015, připomněla komisařka Ylva Johanssonová – na rozdíl od tehdejších běženců se ukrajinští občané mohou po EU volně pohybovat, mají pasy, které platí pro schengenský prostor; a jakmile jsou registrovaní, odpadá i omezení volného pohybu na pouhé tři měsíce.
Uvidíme, zda tato zcela dobrovolná distribuce běženců bude fungovat. Eminentní zájem na tom má i Česká republika, která podle statistik Komise patří mezi několik málo členských států, které, vzhledem k počtu obyvatel, čelí největšímu náporu. Po Polsku, kam směřuje zhruba polovina všech uprchlíků, míří ukrajinské ženy a děti nejčastěji právě do Česka a do Rakouska. Hraničními státy Maďarsko, Rumunsko a zajisté Moldavsko obvykle jenom projdou, kdežto u nás chtějí zakotvit.
Čtěte také
Pro Česko znamená tento zájem určitě krátkodobě zatěžkávací zkoušku, ale dlouhodobě je to jednoznačně příležitost, jak řešit chronický problém nadbytku volných pracovních míst, který negativně dopadá na celou ekonomiku. A také šanci se jaksi rehabilitovat – před ostatními i sami před sebou – po velmi rozhodném odmítání otevřít dveře migrantům ze Sýrie či Iráku v letech 2015-16.
Po této zkušenosti se Evropská komise neodvažuje přijít s nějakými povinnými kvótami – a nám nebo Polákům slouží ke cti, že po nich ani nevoláme. Požadujeme pouze dodatečné finanční injekce ze strany Bruselu – a zde budiž řečeno, že Komise celkem vynalézavě uvolňuje prostředky hlavně ze stávajících dotačních programů tak, aby je bylo možné využít pro pomoc lidem prchajícím před válkou.
Na bruselské ministerské schůzi zaujal ještě jeden aspekt, a to elementární bezpečnost; nikoli ta naše, ale bezpečnost lidí, kteří z Ukrajiny přicházejí. Komisařka Johanssonová upozornila, že v obchodování s lidmi byla Ukrajina před válkou na nedobrém pátém místě na světě; nedělejme si iluze, že zločinecké bandy zmizely, zvlášť když Evropou putují tisíce bezbranných žen a dětí.
V pohotovosti musí být policejní složky všech zemí, Europol, tajné služby, uvedla. Jako první krok je třeba nabádat Ukrajinky, aby si na hraničních přechodech či jinde prostě nesedaly do aut k řidičům, které neznají. I toto je neblahý aspekt uprchlické vlny vyvolané ruskou agresí.
Konejme tedy podle okřídleného hesla české policie, že pokud chceme pomáhat, musíme také chránit.
Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
