Karel Barták: EU se staví velmi zdrženlivě k českému naléhání na vyhošťování diplomatů

11. květen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Šéf unijní diplomacie Josep Borrell

Zatímco z víkendové schůzky lídrů členských států Evropské unie jsme se nedověděli, jak reagovali na požadavek premiéra Andreje Babiše (ANO), aby podpořili Českou republiku vyhošťováním ruských diplomatů, odpověď přišla v pondělí od evropského vysokého představitele Josepa Borrella.

Ten na tiskové konferenci v Bruselu mluvil o shodě ministrů zahraničí sedmadvacítky, že Česku je třeba poskytovat podporu, ale zároveň „nezvyšovat napětí“ ve vztazích s Ruskem. Doslova řekl: Nová eskalace a vyhošťování diplomatů nejsou zatím na pořadu dne.

Čtěte také

Reakce západních spojenců na kauzu Vrbětice byla od počátku spíše vlažná. Nedala se srovnat s tím, jak Evropa a i další země světa odpověděly na pokus o zavraždění dvojího agenta Sergeje Skripala stejnými agenty GRU v anglickém Salisbury v březnu 2018 – a to Británie byla již dva roky v jednání odchodu z Evropské unie.

Sedm let stará kauza, na jejíž zveřejnění česká diplomacie spojence nepřipravila, většině z nich nepřipadala jako a priori natolik věrohodná a závažná, aby sáhli k tak tvrdým sankcím, jako je vyhošťování diplomatů. Udělaly to jen Slovensko, Litva, Lotyšsko, Estonsko a Rumunsko.

První žádost vicepremiéra Jana Hamáčka (ČSSD) na minulém zasedání ministrů zahraničí byla tak nejasná a nedůrazná, že si jí předsedající Borrell ani nevšiml. Jakmile se pak česká roztržka s Ruskem začala prohlubovat a pořádná podpora by byla bývala na místě, přišel prezident Miloš Zeman s teorií, že ve Vrběticích bylo možná všechno jinak, než říká vláda.

Byla to skvělá nahrávka ruské propagandě, ale také velmi účinné podkopání hodnověrnosti oficiální české teze.

Vyhošťovat se nebude

Přitom se špičky české vlády zachovaly v kauze Vrbětice nečekaně odvážně. Politické rozhodnutí vyhostit všechny pracovníky ruské ambasády podezřelé z práce pro ruské tajné služby bylo mimořádným činem, který od nás západní spojenci nečekali. Rovnalo se v podstatě rozbití ruské zpravodajské sítě v Česku a stalo se podnětem pro nápravu nenormální situace, kterou jsme ve prospěch Ruska zbaběle tolerovali tři desetiletí.

Čtěte také

Jenže pak nestačili zahraniční pozorovatelé české politické scény žasnout. Sledovali, jak se prvotní rychlá, nečekaná a odvážná reakce vlády převrací v nepochopitelnou změť dohadů, nepotvrzených zpráv a nevyvrácených obvinění. Ať už to bylo s moskevskou cestou Jana Hamáčka jakkoli, její senzační „odhalení“ a obvinění vicepremiéra z velezrady, stejně jako jeho mlžení a kličkování pomohly především Moskvě.

V Kremlu si mohli oddechnout – Zeman svou teorií o více vyšetřovacích verzích i Hamáček galimatyášem kolem svých cest a jejich motivace odvedli diskreditační práci dokonale.

Karel Barták

Takže není divu, že Babišova žádost, aby každá členská země EU vyhostila aspoň jednoho ruského diplomata jako výraz solidarity a podpory, nepadla na úrodnou půdu. Bude se o tom ještě mluvit na řádném zasedání Evropské rady 25. května a Josep Borrell nevyloučil, že by on i Evropská komise mohli dostat úkol připravit nějakou komplexnější odpověď.

Vyhošťovat se však už nebude. Tuto příležitost Česká republika propásla kvůli neschopnosti se sjednotit a mluvit vůči světu jasnou řečí.

Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu

autor: Karel Barták
Spustit audio