Karel Barták: EU se musí dohodnout na pomoci Ukrajině, nemá na vybranou
Předseda Evropské rady António Costa varoval, že nejvyšší politiky 27 členských států Evropské unie nepustí domů, dokud se nedohodnou, jak v příštím roce pomohou Ukrajině. Nebylo to plané varování. Portugalský politik dobře ví, že pokud by se lídři rozjeli opět s nepořízenou, znamenalo by to pro Evropu šílený otřes a doslova existenční krizi. A to si vzhledem k mimořádně vyostřené mezinárodní situaci nemůže dovolit.
Možnosti úspěchu vypadají přitom docela bledě. Státníci budou mít na stole několik variant společného řešení. Každá z nich má své výhody i úskalí, své stoupence i odpůrce. Narážejí na unijní předpisy vyžadující jednomyslnost i na pochyby některých vlád.
Čtěte také
Pokud by se lídři nedohodli na žádné z nich, mohou stále pomoct Ukrajině individuálně. Do toho se jim ovšem nechce, protože by to znamenalo nejednotu a rozkol. Dopředu je jasné, že Maďarsko a Slovensko nedají ani zlámanou grešli. A Česko také ne, pokud se budeme držet dosavadních prohlášení nastupujícího premiéra Andreje Babiše.
Můžeme si však dovolit v tuto chvíli finanční podporu Ukrajině upřít? Můžeme dopustit krach ukrajinského státu a oslabení jeho pozic na bojišti v okamžiku, kdy se mu Rusko za vydatné podpory Trumpových Spojených států snaží vnutit ponižující mírovou dohodu?
Bylo by to naprosté popření všeho, co Evropa dosud hlásala. Ostuda a morální kocovina. Potvrdilo by se, že evropští lídři skutečně jsou těmi slabochy, kteří nevědí, co mají dělat, jak je nedávno počastoval prezident Trump.
Válka, která zasáhne každý domov
Ukrajina přitom nepotřebuje nějaké závratné sumy peněz. Evropská komise spočítala, že ideálně by to bylo 45 miliard eur pro příští rok, na nejnutnější potřeby by dokonce stačilo i 20 miliard. To je méně než jedna desetina HDP členských zemí EU. Nebo jedna desetina rozpočtu EU na rok 2026. Vzpomeňme také, že země unie chtějí vydat v příštích pěti letech na zbrojení nesmírných 800 miliard.
Čtěte také
To, co se žádá po lídrech kolem stolu v Bruselu, nejsou tedy nějaké zázraky. Zvlášť ve srovnání s tím, co všechno je v sázce. Postavení Ukrajiny v mírových jednáních, při kterých s ní Američané už nyní jednají jako s onucí.
Její budoucnost jako evropské demokracie. A také naše budoucnost. Všem kromě proruských trollů musí být přece jasné, že vítězství Ruska na Ukrajině by bylo také naší porážkou a předzvěstí daleko horších časů.
Generální tajemník NATO Mark Rutte to v Berlíně vysvětlil lapidárně. Pokud Evropané nepomůžou nyní Ukrajině se ubránit proti Putinovi, zaútočí Rusko do pěti let na evropské země NATO. Musíme se připravit, řekl, „na takovou válku, jakou zažili naši prarodiče a praprarodiče. Válku, která zasáhne každý domov. Obrovské ničení, utrpení a extrémní ztráty.“
Jinými slovy – pokud nebudeme schopni vydolovat z kapes pár ušušňaných miliard dnes, budeme zítra muset přinést nesrovnatelně větší oběti. Tím spíš, že americký spojenec už nemusí být ochoten „zahnívající“ Evropě pomáhat. Doufejme, že toto bude převažující myšlenkové nastavení, až se ve čtvrtek 27 lídrů usadí kolem stolu v bruselské zasedačce. A že je António Costa skutečně nepustí domů bez dohody.
Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu a komentátor Info.cz
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
