Karel Barták: EK chválí čtyři kandidátské země, sama však váhá s vlastními reformami
Stovky stran zevrubně popisujících legislativní proměny, vnitřní poměry, reformy a celkový stav ekonomiky i společnosti. Pro země, které usilují o přijetí do Evropské unie, jsou každoroční hodnotící zprávy mimořádnou událostí.
Ty letošní přinesly rozhodnou naději čtyřem z nich. Evropská komise dospěla k závěru, že Černá Hora by mohla vstoupit do EU v roce 2028, Albánie o rok později. Přibližně ve stejné době by mohly přístupové rozhovory ukončit Ukrajina a Moldavsko.
Čtěte také
Zejména dvě posledně jmenované země dostaly dobré známky navzdory tomu, že první z nich se už čtvrtým rokem brání vojenské agresi rozpoutané Ruskem, druhá pak bojuje proti intenzivní hybridní válce ze stejného zdroje. Komise oceňuje nesmírnou a upřímnou snahu Kyjeva i Kišiněva se připravit na členství v EU. Ukrajině ovšem vyčítá nedávné zaváhání v boji proti korupci, jehož nápravu si demonstracemi vynutili sami Ukrajinci.
Problém je ovšem v tom, že ani s Ukrajinou, ani s Moldavskem se zatím formálně nejedná, protože otevření prvních kapitol nadále blokuje Maďarsko. Komise se pokoušela tuto obstrukci obejít, například návrhy, aby se o otevírání kapitol rozhodovalo většinově a pouze jejich uzavírání by podléhalo jednomyslnosti. Nebo aby se jednalo na „technické“ úrovni a výsledky by se posléze, až to bude možné, politicky posvětily. Ani jednu z těchto únikových cest však Maďarsko neumožnilo.
Čtěte také
Rozšíření EU nazrálo postupně jako významný úkol, kterého se musí „sedmadvacítka“ zhostit, pokud nechce země západního Balkánu, Ukrajinu či Moldavsko vehnat do rukou Ruska nebo Číny. Vždyť země jako Černá hora, Severní Makedonie, Albánie či Srbsko jsou formálně kandidáty na členství už více než deset let.
Naděje na rychlé přijetí do EU už dávno vyprchaly a s nimi také nadšení, které je provázelo. Srbsko i Severní Makedonie sklouzávají dnes k autokratickým praktikám a proruským postojům – komise jim jasně vzkazuje, že nastal čas se rozhodnout, kam chtějí patřit.
Čtěte také
Každému je jasné, že pokud by EU měla v dohledné době, tedy do roku 2030, přijmout aspoň Černou Horu, Albánii, Moldavsko a Ukrajinu, musela by se na příchod čtyř nových členů sama náležitě připravit.
Zejména Ukrajina představuje na jedné straně značný přínos, na druhé ohromnou zátěž, zejména pro evropskou kohezní a zemědělskou politiku i společný rozpočet. Reformovat bude nutné také unijní instituce a jejich rozhodovací mechanismy. Do toho se nikdy nikomu nechce.
Evropa riskuje geopolitickou prohru
Evropská komise měla proto zároveň předložit návrh vnitřních reforem fungování EU. Odložila to, protože ví, jak je to nepříjemné téma pro vlády členských zemí, zvlášť některé.
Půjde totiž například o to, aby konečně existoval způsob, jak v budoucnu vyloučit z evropského klubu členskou zemi, jejíž vláda by začala trojčit podobně jako dnes ta maďarská. Jenže taková změna vyžaduje jednomyslné schválení, tedy i maďarské posvěcení.
To není zdaleka jediný problém, na který Unie v souvislosti s budoucím rozšířením naráží. Je jich spousta a budou stále akutnější, protože Evropa si už nemůže dovolit ignorovat aspirace kandidátských zemí. Pokud by se k nim dál točila zády, může je definitivně ztratit, což by byla neodpustitelná geopolitická prohra s velmi závažnými důsledky.
Autor je komentátor Info.cz a bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
