Kapucíni ve Fulneku byli za normalizace na periferii dění, přesto dokázali mnohé. Skrytě v podzemní církvi

14. březen 2015

Kapucíni se vyčlenili z přísnější observantské větve františkánů roku 1525 coby reformní řád. Chtěli se vrátit k základům učení sv. Františka z Assisi.

Posláním řeholníků, kteří žili v prostotě, byla duchovní i hmotná starost o chudé a nemocné, kázání evangelia a lidové misie.

Do českých zemí kapucíni přišli na konci 16. století. V roce 1949 měl řád 123 členů, kteří žili v řadě klášterů.

I když během komunistické éry působili v ilegalitě, jejich skryté společenství se podařilo zachovat tak, aby mohlo být po sametové revoluci obnoveno.

V 70. a 80. letech bylo jedním z významných míst kapucínských aktivit městečko Fulnek rozkládající se na obou stranách historické zemské hranice mezi Moravou a Slezskem.

Od 15. století do třicetileté války zde existovala Jednota bratrská. V letech 1618–1621 ve Fulneku působil jako správce Jan Amos Komenský, který tu vytvořil několik svých děl. Mezi nimi například sociálně-kritický svazek Listové do nebe nebo známou mapu Moravy.

Během 2. světové války byla část Fulneku srovnána se zemí. Německé obyvatelstvo bylo odsunuto a některé domy lehly popelem.

Dnes je historické jádro města městskou památkovou zónou. Hlavními památkami jsou zámek, barokní kostel s bývalým klášterem augustiniánů a dům Jednoty bratrské. Ten slouží jako muzeum.

Pohled na obraz bývalého kapucínského kláštera

Na protilehlé straně údolí se tyčí kostel s někdejším kapucínským klášterem. Zatímco chrám zasvěcený svatému Josefu byl v minulých letech opraven a slouží pro kulturní účely, polorozpadlý konvent čeká na využití.

Velkou zásluhu na skrytých kapucínských aktivitách během let takzvané normalizace měl páter Vícha, který se tehdy stal kapucínským provinciálem.

Jiří Jan Vícha byl narozen v nedalekém Skřipově u Opavy, rozuměl zdejšímu prostředí, a dokázal tak efektivně působit v duchovní pastoraci i během let nesvobody.

Už po zrušení klášterů v 50. letech a pobytu u PTP se aktivně zapojil do podzemní církve a napomáhal při teologické přípravě řadových věřících i bohoslovců.

V červenci roku 1961 byl po přelíčení s dvanáctičlennou skupinou Neuwirth a spol. odsouzen k odnětí svobody za údajnou velezradu. Z valdické věznice byl propuštěn v roce 1967.

O dva roky později byl povolán do Fulneku k výpomoci při místní farní správě.

O duchovní hloubce osobnosti Jiřího Jana Víchy dodnes vypovídají nejen vzpomínky bližních, ale také verše, které vznikly převážně během řeholníkova věznění v 60. letech.

Historii Plus si kdykoli poslechněte nahoře v článku nebo v iRadiu.

Logo
autor: Petr Slinták
Spustit audio