Kancléřka Merkelová přišla o silného soupeře

Nikým netušený odchod zapůsobil jako bomba, protože hesenský zemský premiér byl uznáván nejen svými spolustraníky, ale i těmi, kteří jeho názory nesdíleli. Tohoto odchodu může překvapivě nakonec nejvíce litovat ta, která z něho musela mít dlouho největší obavy.

Roland Koch byl nejvíce respektován jako odborník na ekonomiku a jako představitel konzervativního křídla uvnitř CDU. Obě tyto jeho kvality bude vedoucí strana vládní koalice nyní postrádat. Vždy se snažila a stále se ještě snaží v sobě spojovat jak konzervativní hodnoty spojované s křesťanstvím i sociální ohledy. V době vlády „velké koalice“ Angela Merkelová s ohledem na spojenectví se sociálními demokraty stranu posunula doleva a v současné vládě, kde jsou liberálové, by tento manévr měla korigovat. Namístě je však otázka, zda to může dokázat bez politiků, jaké představuje Roland Koch. Nejen kvůli jeho konzervativnímu založení, ale hlavně kvůli jeho kompetenci v hospodářské oblasti, protože ta vycházela i bohatých zkušeností a kontaktů mezi čelnými podnikateli a bankéři. Po Kochově odchodu je ze špiček CDU jediným takovým snad už jen nynější ministr hospodářství Wolfgang Schäuble, nad jehož budoucností se však po nedávném záchvatu, který ho vyřadil z klíčového jednání o záchranném balíku pro Řecko a celou eurozónu, vynořily neblahé pochybnosti.

Lidé z okolí hesenského premiéra se opakovaně nechali slyšet, že pokud by „paní šéfová“ byla třebas i jen naznačila, že s Rolandem Kochem časem počítá do nějaké čelné pozice v Berlíně, tak by o nynějším odchodu respektovaného politika nemohlo být ani řeči. Tak proč, u všech všudy, nechala spolková kancléřka tak důležitou figuru zmizet? Protože Roland Koch patřil v CDU mezi „barony“, tedy mezi ty, o nichž se vždy uvažovalo, že by mohli za svých aktuálních pozic vystoupat ještě výše. V případě funkce premiéra zemské vlády by takový postup mohl samozřejmě zahrnovat i postavení šéfa strany a tedy i šéfa vlády. Něco takového však kancléřka nemůže připustit, protože sama nejlépe ví, kolik sil ji stálo prosadit se ve výrazně mužském světě křesťanských demokratů. Proto ji Kochův odchod může nyní těšit, což však zároveň neznamená, že ji v budoucnu nebude mrzet.

Angela Merkelová se v současnosti nachází ve velice choulostivé situaci. Tak dlouho s ohledem na zemské volby v Severním Porýní-Vestfálsku odkládala rázný krok v řešení krize eura a Řecka, až se celková výše záruk vyšplhala do závratné stamiliardové výše a volby v nejlidnatější spolkové zemi prohrála tak jako tak. Kancléřčina reputace je proto otřesena doma i mezi evropskými partnery. Její obnova není v prvé řadě možná bez konsolidace samotné křesťanské demokracie. Jenže její konzervativní křídlo v osobě Rolanda Kocha ztrácí svého důležitého reprezentanta, takže nespokojenost této frakce nevyhnutelně poroste.

Angela Merkelová se tak sice může spokjeně rozhlédnout, že ve vedení strany konečně nemá silného konkurenta, bez protiváhy však veškerá odpovědnost nevyhnutelně padá na její bedra. Na kancléřku tady číhá osud jejího předchůdce a kdysi i politického učitele Helmuta Kohla. Ten se také postupně zbavil všech svých konkurentů, až v okamžiku, kdy propukl skandál spojený s „černými fondy“ CDU, veškerou odpovědnost nesl sám, a proto také musel odejít.

Chce-li si Angela Merkelová uchovat vyhlídky na další politickou budoucnost, měla by se poohlédnout, zda by za Rolanda Kocha jako reprezentanta konzervativního křídla a respektovaného ekonomického experta přece jen nenašla nějakou náhradu. Jinak se jí snadno přihodí, že ve chvíli vyhrocené krize – a v politice se nelze vyhroceným krizím nikdy vyhnout – si křesťanští demokraté vzpomenou na někdejšího zemského hesenského premiéra a povolají právě ho, aby nahradil Angelu Merkelovou.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.