Kancléřka Merkelová to má s eurem a Řeckem těžké

30. duben 2010

Jak je to dlouho, co se kdekterý evropský politik tetelil při vychvalování německé kancléřky Angely Merkelové pro její umění nalézat a prosazovat široce přijatelné kompromisy? Dnes se naopak Evropskou unií a mezi členy eurozóny zvláště šíří názor, že paní šéfová z Berlína nevykazuje schopnosti, které vyžaduje nynější situace rozkolísaná vlnami šířícími se z dluhy zamořeného Řecka. Kde přišla spolková kancléřka o svůj někdejší čarovný proutek?

Kus odpovědi na záhadu vězí v tvrdohlavé opatrnosti Angely Merkelové, která byla u ní patrná již od jejího mládí. Už tehdy bylo o ní známo, že tuze nerada riskuje a že k rozhodnutí se odhodlává vlídně řečeno postupně. Obezřetnost je jistě důležitá vlastnost, ale v životě politiků nastávají chvíle, kdy je třeba zasáhnout bez otálení.

U Angely Merkelové bylo otálení patrné již loni, když Evropa ještě nejednala o Řecku, ale o injekcích, které by oživily národní ekonomiky podemleté důsledky krize, kterou odstartovala exploze amerických hypoték, jež byly svého času dostupné nejen komukoli, kdo si o ně zažádal, ale snad i tomu, koho do té doby o hypotéce na nákup vlastního domu ani nenapadlo uvažovat. Už loni na jaře se Evropou neslo, že Berlín nechce začí pupmovat peníze hlavně z obav, že jich bude více zapotřebí, až bude se v základech otřese hospodářství některé země používající společnou evropskou měnu.

Ten okamžik je tu a Angele Merkelové jako by se stále ještě nechtělo z místa. První vysvětlení omílalo argument, že německé vládní koalici hodně záleží na výsledcích voleb do Landtagu v nejlidnatější spolkové zemi, Severním Porýní Vestfálsku. Tam by porážka černo-žlutých znamenala ztrátu většiny v horní komoře parlamentu, Bundesratu, a hlavně by byla velice mizernou známkou celostátní koalice unionistů a liberálů sotva půl roku poté, co se po volbách loni na podzim ujala moci.

Vysvětlení poukazující na vnitropolitické ohledy mělo a přinejmenším až do volební neděle 9. května bude mít ještě svou váhu. Samo o sobě však ani zdaleka nemůže stačit. Je nanejvýš nepravděpodobné, že by kancléřka Merkelová riskovala osud eura jen kvůli výsledku v sice veledůležitých, přesto jediných zemských volbách. Které další ohledy tedy nejspíše bere v potaz?

Obyvatelům Česka příliš často přihlížejícím účelovému ohýbání zákonů bude možná znít překvapivě, že předsedkyně německé vlády si musí dát zatraceně dobrý pozor, aby způsob pomoci Řecku, který si vybere, nebyl v rozporu se zákony nebo dokonce ústavou Spolkové republiky. Pokud by Angela Merkelová chybovala a v důsledku svého rozhodnutí narazila, byly by důsledky zničující jak pro ni jako političku, tak přinejmenším pro ekonomiky všech zemí používajících euro. Kdo by se za těchto okolností divil, že v úřadu kancléřství stokrát obracejí všechna pro a proti?

K těm všem pro a proti patří i léčka, kterou si pořádkumilovní Němci na sebe připravili sami. Ve Spolkové republice platí zákon, který nutí vládu, aby dala státní a veřejné finance do pořádku tak, aby se kolem roku 2016 takřka zbavila rozpočtového deficitu. Chvályhodný záměr nyní naráží na mrzutou skutečnost, že pořádkumilovnost jedné země nestačí, pokud je propojena měnovou unií s jinými zeměmi, a to hlavně takovými jako Řecko, které – jak se nyní ukazuje – z vědomého falšování vlastních statistik udělalo oficiální politiku.

Manévrovací prostor vlády v Berlíně tedy nutně omezují nejen ohledy na to, jak dopadnou 9. května volby v Severním Porýní-Vestfálsku, ale také snaha připravit zákonné podmínky nevyhnutelné pomoci Řecku tak, aby neprohrála možné právní spory, a dříve vyhlášený závazek snižovat vlastní rozpočtový schodek. Až když rozhrneme pěnu dní vytvářenou pochopitelnou nervozitou na finančních trzích, vidíme jednotlivé složky směsi, jejíž konzumace způsobuje kancléřce Merkelové bolehlav a kvůli němuž její ne zcela přesvědčivá prohlášení živí v Evropě pocit nejistoty. Politička, která si je vědoma své odpovědnosti, toto vše ví či přinejmenším tuší. Je tu však ještě jedna možnost. Kancléřka Merkelová také ví či přinejmenším tuší, že z rozhovorů vyjednavačů Mezinárodního měnového fondu a Evropské centrální banky a Evropské komise se dozví, že sekera zaťatá v Aténách je větší, než koho kdy dosud napadlo

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.

autor: Adam Černý
Spustit audio