Kamila Pešeková: Vladimír Mečiar, ten který slovenské politice vštěpil silová řešení, slaví osmdesátiny
Oddané až zfanatizované důchodkyně, které byly ochotné bojovat slovně, ale i fyzicky za svůj idol, to byly na Slovensku v 90. letech „babky demokratky“. Jsou neodmyslitelně spojeny s érou Vladimíra Mečiara, slovenského politika, trojnásobného premiéra a předsedy Hnutia za demokratické Slovensko (HZDS), který slaví v těchto dnech 80. narozeniny. Podnikový právník z Němšové se stal v roce 1990 ministrem vnitra – a to byl moment, kdy Mečiar vstoupil do politiky.
Od začátku ale budil pochybnosti, především kvůli autoritativnímu vystupování, hrubému vyjadřování, občas i kvůli fyzickým útokům na novináře nebo své odpůrce.
Čtěte také
Mečiar v roce 1992 domluvil s Václavem Klausem rozdělení Československa – i když začátkem 90. let byl ještě naopak zastáncem federace. Aby se pak hned v lednu 1993 stal prvním premiérem samostatného Slovenska a zároveň tak jedním ze zakladatelů státu. Období, kdy působil na nejvyšších místech v politice, je dnes označováno jako mečiarismus – jde o autoritativní a netransparentní způsob vládnutí, kdy probíhala divoká privatizace a prosazování vlastních lidí do všech možných sfér veřejného života. Ti mu pak byli zavázáni a šli mu na ruku.
Znepokojení nad tehdejším vývojem na Slovensku a jeho stále větší izolací vyjadřovala Evropská unie i USA, následkem čeho vstupovalo Slovensko do NATO o pět let později než Česko.
Ak nás nechcú na západe, obrátime sa na východ
Čtěte také
Na domácí scéně charakterizovaly toto období především velké a složité kauzy jako únos syna prvního slovenského prezidenta Michala Kováče, nebo tzv. Mečiarovy amnestie, které měly zaručit beztrestnost pro všechny pachatele únosu.
Mečiar také nikdy dostatečně nevysvětlil, z jakých prostředků zaplatil vilu Elektra v Trenčianskych Teplicích. Byl vždy proti lustracím a zpochybňoval jejich význam. Sám je ve svazcích StB uveden pod krycím jménem Doktor a podle slovenských médií měl dokonce donášet na Alexandra Dubčeka.
Ze zpětného pohledu se dá konstatovat, že Mečiar výrazně spoluovlivnil dobu, v níž působil, tedy 90. léta. Jeho obhroublost byla namířena proti intelektuálům, kteří se podíleli na sametové revoluci, takže proti Havlovi a Praze, stejně jako jejich bratislavským přátelům. Lid ho ale miloval a dokázal mu leccos odpustit.
Čtěte také
To, že nebral při rozhodování ohled na ostatní, vnímali mnozí jeho voliči jako výhodu, jako někoho, kdo v zemi „konečně udělá pořádek“. Mnozí se k němu upínali i proto, že se nedokázali v nových podmínkách demokracie a tržního hospodářství orientovat. On mluvil rázně, úderně a jasně a lidem tu orientaci dával.
Kompromis byl pro Mečiara nepřijatelný, to se projevilo u vzniku samostatného Slovenska: Kdo byl proti rozdělení federace, byl automaticky nepřítel – nejen Mečiara, ale i jeho hnutí a celého národa. Společnost tak nebývale rozděloval.
Základní pravidlo demokracie, tedy respektování jiného názoru, neuznával. A tím dal Slovensku do jeho základů něco, co tam zůstalo, cosi shnilého, co časem začalo páchnout stále víc a je cítit dodnes. Jde o sklony k silovým řešením.
Čtěte také
To můžeme pozorovat také u současných slovenských politiků, třeba u šéfa vládního hnutí OĽANO Igora Matoviče nebo také bývalého premiéra Roberta Fica. I z jejich pohledu jsou kompromisy něčím špatným, co oslabuje jejich vlastní moc. Fico dovedl systém založený Mečiarem k dokonalosti.
Dnes 80letý Mečiar žije v Dolnej Porube nedaleko Trenčína. V roce 2019 se neúspěšně pokusil o politický comeback. Rok předtím byly totiž zrušeny Mečiarovy amnestie, které kdysi vyhlásil. Spekulovalo se, že si chce znovu nějakým způsobem zajistit imunitu před možným trestním stíháním.
Za své činy a přešlapy se nemusel Vladimír Mečiar nikdy zodpovídat před soudem. Pro očistu veřejného života na Slovensku by to ale bylo prospěšné. Právě proto, že jde o jednoho ze zakladatelů samostatné Slovenské republiky.
S Vladimírem Mečiarem se pojí ještě jeho výrok, který potvrzuje rizika spojená s jeho působením v čele vlády: „Ak nás nechcú na západe, obrátime sa na východ.“ To řekl v době, kdy Slovensku kvůli němu hrozila mezinárodní izolace. Být dnes Mečiar ještě u moci, bylo by Slovensko na tom asi tak jako Lukašenkovo Bělorusko.
Autorka je komentátorka Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
