Kamila Pešeková: Slovenský Ústav paměti národa. Komu vadí jeho činnost?

Před několika týdny zrušil kontroverzní amnestie Vladimíra Mečiara. Teď zaujal stanovisko k roli slovenského Ústavu paměti národa (ÚPN), který je obdobou českého Ústavu pro studium totalitních režimů.

Ústav paměti národa hrál klíčovou roli mimo jiné v případu možné spolupráce Andreje Babiše s komunistickou Státní bezpečností. Zjednodušeně se dá říct, že to byli právě pracovníci této instituce, kteří se snažili odkazem na dokumenty a archivní záznamy zpochybnit Babišovo tvrzení, že s komunistickou Státní bezpečností nikdy nespolupracoval. Krajský soud v Bratislavě a později i Nejvyšší soud daly Babišovi za pravdu.

Mimo jiné s odkazem na svědectví bývalých důstojníků StB, kteří Babišovu spolupráci popřeli. Slovenský Ústav paměti národa to ale napadl před ústavním soudem a nyní bylo jeho podnětu vyhověno. Babišův případ se tak vlastně znovu otvírá a pozice Ústavu paměti národa na první pohled posílila.

Celá Babišova kauza je sledovaná nejen v souvislosti s rozhodnutím soudů kvůli jeho minulosti, ale Slovensko bedlivě sleduje i jeho českou kauzu Čapí hnízdo, na Slovensku tedy Bocianie hniezdo.

Ministr financí Andrej Babiš z hnutí ANO mluvil před poslanci o kauze Čapí hnízdo a přinesl si s sebou i několik billboardů|foto:Filip Jandourek

Oslabit a ochromit

Právě v den, kdy padlo rozhodnutí ústavního soudu ve východoslovenských Košicích, se na opačném konci republiky, v Bratislavě, odehrála jiná důležitá bitva týkající se právě Ústavu paměti národa. Poslanci Slovenské národní rady prolomili veto prezidenta Andreje Kisky ve věci novely zákona o fungování ústavu. Prezident před časem vrátil parlamentu zákon s připomínkami, na které ale Národní rada nebrala ohled.

Nově tedy zákon o této instituci umožní jednodušším způsobem odvolat jeho ředitele, a tím získat větší vliv na jeho činnost. Dosud totiž mohl být odvolán pouze tehdy, když spáchal trestný čin anebo svůj úřad delší dobu nevykonával. Teď ale může podle nového znění zákona skončit „v případě, že budou zjištěny závažné nedostatky při výkonu funkce ředitele.“

Dosud se ústav řídil zákonem, který připravoval jeho zakladatel a první šéf Ján Langoš. A tak zatímco rozhodnutí ústavního soudu v souvislosti s Ústavem paměti národa by Langoš uvítal, schválená novela zákona by ho určitě zamrzela, právě kvůli nebezpečí možné kontroly ústavu aktuální politickou garniturou.

Logo|foto:Český rozhlas

Možnost odvolat vedení Ústavu paměti národa pro případná selhání je v novele formulovaná natolik obecně, že se do ní může vejít prakticky cokoli. Od naprosté banality až po situace, kdy se budou jeho pracovníci držet faktů, které budou nepohodlné pro aktuální vládu.

Ta by potom nemusela politicky nepohodlnou instituci přímo rušit, což by si asi nemohla dovolit, ale stačilo by, kdyby ústav například častými změnami ve vedení oslabila a ochromila tak nejen jeho činnost, ale i poslání.