Kamila Pešeková: Slovensku přinesl rok 2020 velkou změnu. Ale i velké zklamání

17. prosinec 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Slovenský premiér Igor Matovič

Pandemie koronaviru převrátila vzhůru nohama život snad každému. Nejinak tomu bylo i na Slovensku. Rok 2020 byl očekáván jako rok velkých změn a v tomto smyslu jím také byl.

Parlamentní volby na jaře přinesly zásadní obrat: po dlouhých letech skončila éra trojnásobného premiéra Roberta Fica. Nejenom že byla strana Smer odstavena od vlády, ale poprvé po mnoha letech ani nezískala nejvíc hlasů. Tak mohla začít éra Igora Matoviče.

Čtěte také

Během předvolební kampaně se ukázalo, že politický program AntiFico skutečně stačí k tomu, aby byla dosavadní vládní garnitura poražena. Zároveň však program AntiFico není návodem na úspěšné vládnutí. Igor Matovič, ten, který s velkou slávou Roberta Fica porazil, měl v dubnu podporu 48 procent občanů. Devět měsíců poté se propad oblíbenosti současného premiéra zastavil na 25 procentech.

Tento vývoj hodně souvisí s tím, že Matovič musel okamžitě po jmenování řešit pandemii koronaviru. Její nástup by se dal přirovnat k živelné pohromě, s kterou také nelze nikdy dopředu počítat. Ani s tím, jakou bude mít podobu a jaký rozsah.

Papalášství a politické elity

Právě tím se snažil omlouvat počáteční neobratnost, která doprovázela jeho první kroky ve funkci. Příkladem toho může být, když premiér Slovenské republiky na jaře, po pár týdnech v úřadě, nahlas uvažoval o možnosti „vypnout Slovensko“, aniž konkrétně uvedl, co to mělo znamenat. S tím, co dnes víme, by se asi dalo říct, že myslel pravděpodobně na nějakou formu lockdownu.

Čtěte také

Jenže tento stav, kdy premiér jen tak něco pokusně nadhodí a čeká, co se bude dít, trvá i nadále. K tomu se ještě navíc přidává vlastnost, která je obzvlášť u Igora Matoviče vyvinutá v extrémní podobě. Je to jeho potřeba všechno komentovat, reagovat na každou drobnost.

Děje se tak hlavně prostřednictvím facebooku. Jeho správě se slovenský premiér věnuje osobně a intenzivně. Na straně jedné asi lze pochopit, že nechce ztratit kontakt se svými podporovateli a že je považuje za součást svého původního volebního úspěchu. Na straně druhé by mělo každého dobrého politika také charakterizovat, že dokáže v pravou chvíli mlčet. U slovenského premiéra to ale zatím, ke škodě věci, nehrozí.

Čtěte také

Zatímco mu občané na jaře věřili, na podzim se jejich důvěra značně snížila. Toto všechno by se dalo nazvat velkým zklamáním Slováků. Výrazně k tomu přispěly i aféry, které se už stihly za tak krátkou dobu objevit v okolí současné vládní koalice a které nějakou dobu hýbaly veřejným míněním.

Mezi ně patří obvinění z plagiátorství, která byla vznesena vůči předsedovi parlamentu, premiérovi a dokonce i ministrovi školství. Všichni tři se tvářili, jako by se nic nestalo a že jednoduše postačí, pokud si po dobu výkonu svých funkcí nebudou vysokoškolský titul dávat před jméno.

Kamila Pešeková

Avšak celkový dojem z papalášství a že pro „ty nahoře“ neplatí stejná pravidla jako pro všechny ostatní, už se tím odstranit nepodařilo. Je ale otázkou, jak pak někdo může těmto politickým elitám věřit, když jde o daleko zásadnější věci, jako je ochrana země před pandemií.

Autorka je komentátorka Českého rozhlasu

Spustit audio