Kamila Pešeková: Slovensko 2020. Od Fica k Matovičovi a k očistě justice

29. prosinec 2020

Slovenský rok 2020 byl vskutku neobvyklý a nezapomenutelný. Kvůli koronaviru, výsledkům parlamentních voleb i všemu dalšímu, co volby i pandemie přinesly.

Začalo to už hned zkraje roku, při parlamentních volbách. Hlasování o novém složení Národní rady proběhlo 29. února. Toto neobvyklé datum dávalo tušit, že i výsledky se budou vymykat tomu, na co byli Slováci za roky s Robertem Ficem zvyklí.

Čtěte také

Právě na něj a způsoby jeho vládnutí se zaměřovala předvolební kampaň mnohých politických stran, které vstupovaly do boje o parlamentní mandáty. Všechny shodně, včetně Ficovy strany Smer, slibovaly voličům změnu.

A i když to do poslední chvíle vypadalo velmi napínavě, protože vysoká čísla oblíbenosti favorizovala chvíli i Kotlebovu extremistickou stranu, nakonec se tím, kdo Fica porazil, stal politický aktivista Igor Matovič.

Jeho vládu jmenovala slovenská prezidentka už necelý měsíc po volbách. Koalici čtyř politických subjektů, tedy hnutí Obyčajní ľudia a nezávislé osobnosti a stran Sme rodina, Sloboda a Solidarita a Za ľudí, čekal nelehký úkol. Slovensko bojovalo s první vlnou koronaviru a bylo na nové vládě nejen zorientovat se v momentální politické situaci, ale především dostat pandemii jako takovou pod kontrolu.

Slovenská prezidentka jako jistota

Povedlo se to víc než dobře. Země zvládla první vlnu nad všechna očekávání, počty nakažených i zemřelých na Slovensku zůstaly jedny z nejnižších v Evropě. Naopak podzim, kdy nastala druhá vlna pandemie, naplno odhalil, v jakém stavu je ve skutečnosti slovenské zdravotnictví, ale také v jakém stavu je slovenská vláda.

Čtěte také

Začalo být stále zjevnější, že v jejím čele stojí v osobě Igora Matoviče premiér, který přistupuje k závažnému problému značně chaoticky. Občané mu najednou začali projevovat tak vysokou míru nedůvěry, že když těsně před Vánoci onemocněl na covid, mnohé konspirační informační zdroje začaly šířit fámu, že jde jen o trik na občany, aby se Matovič nemusel nechat očkovat.

Bylo by ale chybou hodnotit současnou slovenskou vládu pouze podle toho, jak si její premiér počínal při zvládání pandemie. Pokud je totiž možné označit něco za její úspěch, tak je to slibovaný boj proti korupci. Zcela v duchu „rozvázání rukou policii a prokurátorům“ došlo během pár měsíců k zatčení poměrně velkého počtu soudců, prokurátorů i policistů.

Došlo i na nejbohatší podnikatele v zemi, včetně těch, kteří byli až dosud považováni za nedotknutelné – i kvůli jejich politickým konexím. Odpovídá to i očekávání veřejnosti na Slovensku, kde jsou korupce, mafiánské praktiky a jejich vymýcení důležitým tématem ve veřejném prostoru, a to nejpozději od smrti novináře Jána Kuciaka a jeho přítelkyně Martiny Kušnírové.

Čtěte také

Dva roky stará chladnokrevná vražda dvou mladých lidí a události, které po ní následovaly, začaly odkrývat morální bahno, v jakém byli ponořeni někteří zaměstnanci státních úřadů, když namísto služby veřejnosti upřednostňují svůj vlastní prospěch za cenu korupce.

S tím pak úzce souvisel i soudní proces označovaný mnohými jako hlavní událost roku. Jde o proces s vlivným podnikatelem Marianem Kočnerem a jeho někdejší pravou rukou Alenou Zsuzsovou. Oba stanuli před Speciálním soudem pro závažné trestné činy kvůli obvinění z přípravy Kuciakovy vraždy.

Jejich šifrovaná komunikace se zdála poskytovat dostatek důkazů, že chtěli odstranit nepohodlného novináře. Oproti všeobecnému očekávání ovšem soud nepovažoval zmíněné důkazy jako dostatečné, aby Kočnera se Zsuzsovou odsoudil. Proces není u konce, prokurátor podal proti rozsudku odvolání, takže konečné rozhodnutí bude příslušet nejvyššímu soudu.

Čtěte také

S odstupem několika let možná bude hodnoceno vyšetřování Kuciakovy vraždy jako něco, co dokázalo odkrýt systém propojení justice, policie s vlivnými podnikateli, a tím otevřít trestní stíhání i v dalších kauzách.

Do politického důchodu odešel bývalý prezident Andrej Kiska. Při sestavování Matovičovy vlády upozorňoval na to, že slabým článkem koalice by se kvůli své nejasné minulosti mohl stát šéf strany Sme rodina Boris Kollár, který se stal nakonec šéfem parlamentu. Pozdější vývoj ukázal, že Kiska předvídal správně.

Pokud jde o další události uplynulého roku na Slovensku, tak je zcela určitě třeba zmínit i vývoj u hlavní opoziční strany Smer. Po dlouhém otálení a vyčkávání se z ní totiž rozhodl odejít bývalý premiér a kdysi nejpopulárnější politik v zemi, Peter Pellegrini. Nové uskupení, které se jmenuje Hlas, aktuálně vévodí průzkumům veřejného mínění. A Robert Fico a jeho Smer zatím klesli na jednociferné hodnoty a zoufale bojují o to, aby si jich vůbec někdo všiml.

Kamila Pešeková

Jediné, co se zatím výrazně nezměnilo, byl způsob, jak vykonává svou funkci prezidentka Zuzana Čaputová. Hlavně ve srovnání s premiérem, který někdy až příliš často podlehne svým emocím, působí slovenská hlava státu jako pevná kotva, o kterou je možné se opřít.  

Autorka je komentátorka Českého rozhlasu

Spustit audio