Kamila Pešeková: Slovenské referendum je neplatné. Přišli jen ti nejvíc přesvědčení

6. červenec 2026

Slovensko má za sebou desáté referendum ve svojí novodobé historii. Podle očekávání se ho ale zúčastnilo málo lidí, a proto bylo neplatné.

Tak úplně překvapivé to nebylo. Termín hlasování stanovil prezident Peter Pellegrini na víkend, kdy Slováci věnovali pozornost všemu možnému, jen ne politice. Ve východoslovenské Levoči se konala největší mariánská pouť v zemi, kam každoročně míří desetitisíce poutníků. Zároveň probíhal folklorní festival ve Východné, který kdysi zavedli komunisté právě jako akci, která měla odpoutat pozornost od levočské náboženské pouti, avšak časem se z festivalu stala zavedená a oblíbená událost.

Čtěte také

Pro účastníky těchto akcí to znamenalo, že pokud by chtěli v ten den splnit svou občanskou povinnost, museli by si předem zajistit voličské průkazy a najít si nějakou vhodnou hlasovací místnost. Jinými slovy, museli by sami od sebe vynaložit relativně velké úsilí a na místě je tak otázka, komu by se do toho chtělo.

Takže vcelku logicky mělo toto referendum v čase začínajících prázdnin a dovolených jednu z nejnižších účastí vůbec, a to ačkoli témata referendových otázek byla docela atraktivní.

Občané měli odpovědět na to, zda podporují doživotní rentu pro premiéra a chtějí obnovit Úřad speciální prokuratury a Národní kriminální agenturu, které v minulosti hrály klíčovou roli při odhalování korupce na Slovensku a po nástupu vlády premiéra Roberta Fica byly okamžitě zrušeny.

Čtěte také

Jinými slovy, svým hlasem mohli občané dát najevo, nakolik jsou znechuceni vládní politikou. I z tohoto hlediska vypadá pouze šestnáctiprocentní účast jako poměrně velké fiasko. Předseda strany Demokrati Jaroslav Naď, který referendum inicioval a vedl kampaň na sběr podpisů, očekával, že k referendu přijde aspoň 20 procent občanů. Slabou útěchou mu může být, že drtivá většina z těch, co vážili cestu k volebním urnám, tedy více než 90 procent, dala najevo svůj nesouhlas s Ficovou politikou.

Slovensko není Švýcarskem

Je dobré zmínit, že už za rok na podzim se konají na Slovensku parlamentní volby. Referendový výsledek je tedy varováním pro opozici, že nespokojenost občanů, o které se mluví na každém kroku a píše ve všech komentářích, ještě neznamená, že by dokázala natolik mobilizovat voliče, aby dorazili masově do hlasovacích místností. Pro koalici je to naopak zpráva, že pasivita občanů je velká a mnozí nevěří, že aktivní účast může znamenat změnu.

Čtěte také

Opozice si otestovala, že výsledky referenda odrážejí názor jen těch nejodhodlanějších Ficových odpůrců. Aby ale mohla pomýšlet na volební vítězství, musí dokázat oslovit i ty, kteří váhají nebo se za poslední roky stali vůči politice jako takové lhostejní.

Jinými slovy dospěli k názoru, že vhozením lístku do urny se stejně nic nezmění. A to je možná vůbec nejdůležitější poselství tohoto referenda. Už beztak velká apatie ve společnosti se tak může ještě dál zvýšit.

Pokud jde o referendum jako takové, zkrátka platí, že Slovensko není Švýcarskem. Tam se takto hlasuje celostátně několikrát do roka, k tomu ještě rozhodují občané v lidových hlasováních i o kantonálních a obecních záležitostech. Někde dokonce volí členy vlády nebo rozhodují o rozpočtu. Ne, že by ve Švýcarsku pokaždé přišli hlasovat všichni, co na to mají právo. Vždycky jich je ale rozhodně víc než nedávných šestnáct procent na Slovensku.

Komentátorka Kamila Pešeková

Jedním z důvodů, proč to mají Švýcaři jinak, je, že při vší kritice svým politikům v zásadě stále ještě důvěřují. A politici zase vědí, že mají občany brát vážně. Proto je aktivně nabádají k účasti, a to i u témat, která jim jsou nepříjemná nebo jdou proti jejich cílům. A co udělal premiér Fico? Referendum ignoroval.

Autorka je komentátorka Českého rozhlasu

Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.