Kamenné sekery v hrobech z doby železné

V roce 2005 narazili archeologové při vykopávkách v norském Avaldsnesu na hrob z doby železné a v něm na mnohem starší pazourkovou sekyrku z doby kamenné. Prapodivný nález přičetli na vrub vykradačů hrobů, kteří tu řádili v 19. století. Avaldsnes má bohatou historii sahající daleko do minulosti. Hroby z různých dob tam leží nad sebou nebo spolu těsně sousedí. Při bezohledném kopání mohli vykradači hrobů zcela zpřeházet jednotlivé vrstvy.

S postupem archeologických výzkumů se však zdálo tohle vysvětlení stále méně pravděpodobné. Vědci opakovaně nacházeli nástroje z doby kamenné v mnohem mladších hrobech z doby železné. To nemohla být náhoda. Například v Sogndalu objevili archeologové neporušenou kamennou rakev z 5. stol. n.l. a v ní podstatně starší kamennou sekeru. „Tu sekeru tam musel dát někdo zcela úmyslně,“ říká archeolog Olle Hemdorff z university ve Stavangeru.

V době železné představovalo ve Skandinávii ukládání nástrojů z doby kamenné do hrobů zřejmě velmi rozšířený zvyk. Ve švédském Hallandu našli vědci pohřebiště s bezmála stovkou hrobů. Všechny byly z doby železné a prakticky každý obsahoval pazourkový předmět vyrobený v době kamenné.

Důvodů pro takové jednání vidí archeologové hned několik. Není pochyb o tom, že se v době železné nebožtíci často pohřbívali na místa, kde se nacházela pohřebiště z dávnějšího osídlení. Lidé tak demonstrovali vztah k předkům a stvrzovali tím nárok na místa, kde žili. Kamenné sekery, které při kopání v místech starých hrobů nacházeli, pohřbívali se svými vlastními nebožtíky. Někde se to zřejmě stalo nedílnou součástí pohřebních rituálů.

V té době se v Evropě věřilo na tzv. hromové kameny. Lidé byli přesvědčeni, že blesk a hromobití vzniká, když bohové metají z nebes na zem kamení. Za hromové kameny byly považovány meteority, zkameněliny a v neposlední řadě i pazourkové zbraně a nástroje z doby kamenné. Ve Skandinávii se udržela představa o vzniku blesků jako dílu hromovládce Thora až do 19. století. Thorovy hromové kameny byly vysoce ceněny. Chránily svého majitele před bleskem a před různými nečistými silami. Zajišťovaly také plodnost a bohatství. Správný hromový kámen musel mít tvar sekery nebo kladiva a musel být z kamene, kterým se dal křesáním zažehnout oheň. Pazourkové sekyry z doby kamenné byly z tohoto hlediska „dokonalé“ a není proto divu, že je lidé dávali svým nejbližším i na poslední cestu.

Pravěká kamenná sekera nalezená v avaldsneském hrobu z doby bronzové svědčí o tom, že na magickou sílu hromového kamene věřili i vykradači hrobů. Z hrobu vybrali až na pár skleněných korálků všechny jen trochu cenné předměty. Sekyru tam zřejmě z pověrčivosti nechali.

Zvukovou podobu tohoto článku můžete slyšet v historickém magazínu Zrcadlo, který měl premiéru 18.6.2010 v 9:00.