Kalhousová: Od 7. října vidíme masivní nárůst židovského terorismu proti Palestincům na Západním břehu
Izraelská vláda postoupila bezpečnostnímu kabinetu plán na přidělení jedné miliardy šeků, tedy zhruba 340 milionů dolarů, na vybudování nových osad na okupovaném Západním břehu Jordánu. Plán prosazoval krajně pravicový ministr financí Becalel Smotrič, zastánce osad. „Zásahy armády nebo policie proti radikálním osadníkům jsou velmi, velmi laxní, pokud vůbec nějaké,“ připomíná v Ranním Plusu Irena Kalhousová, ředitelka Herzlova centra izraelských studií na Univerzitě Karlově.
Od konce roku 2022 do dubna 2026 vláda schválila nebo legalizovala 103 osad, což představuje výrazný nárůst oproti předchozím létům. Proč to kabinet dělá?
Kabinet dělá to, co, jeho ministři tvrdili, že budou dělat. Ve chvíli, kdy Benjamin Netanjahu přivzal do vlády zástupce radikální části osadníků, bylo jasné, že toto bude jejich agenda.
Becalel Smotrič je nejen ministr financí, ale také částečný ministr obrany s agendou Západního břehu, takže se činí. Oni ví, že čas, který ve vládě mají, je omezený. A to i proto, že volby budou na podzim tohoto roku a nikdo neví, co bude po nich.
Čtěte také
Pokud tito ministři ve vládě nebudou, tak jejich agenda bude komplikovaněji prosaditelná. Ale je potřeba říct, že rozšiřování osad nebo židovská přítomnost na Západním břehu je i agenda například strany Likud, takže to zase není úplná výjimka v politice. Jenom je to mnohem agresivnější a mnohem silnější.
Amnesty International tvrdí, že to zabírání půdy je dokonce součástí státem podporované kampaně etnických čistek na Západním břehu Jordánu, jejíž součástí je vysídlování, vyvlastňování a nucené přesídlování palestinských komunit. Jedná se skutečně o etnické čistky?
Amnesty International je obecně velmi kritická vůči Izraeli, už dlouho mluví o apartheidu nikoliv pouze na Západním břehu, ale třeba i v Izraeli. Tam je třeba to brát trošičku s rezervou.
Ale je pravda, že to, co vidíme v posledních měsících, a dalo by se říct od 7. října, je opravdu masivní nárůst židovského terorismu proti palestinským obyvatelům, hlavně v oblasti C, což je oblast Západního břehu, kterou má pod kontrolou Izrael. A zásahy armády nebo policie proti radikálním osadníkům jsou velmi, velmi laxní, pokud vůbec nějaké.
Čtěte také
Z tohoto pohledu chápu, že Amnesty International to vyhodnocuje jako státní politiku. Je otázka, jestli to tak už opravdu je, nebo je to o tom, že v tuto chvíli ministři zodpovědní za určitou agendu toto chování nejen že nehodlají postihovat, ale oni ho svým způsobem i kvitují. To je ten zásadní problém.
Takže myslíte, že to není státní politika? Že útočí radikální židovští osadníci a státní orgány to neřeší, mhouří nad tím oči, ale že to není záměr?
Problém je, že ti, kteří by tomu měli bránit – například armáda – tak nedělají, co mají. Je to způsobeno mimo jiné tím, že vojáci, kteří slouží na Západním břehu, jsou záložáci často z oblastí, které tuto politiku podporují.
Izraelská armáda jede v tuto chvíli nad své možnosti, je tu operace v Libanonu, operace v Gaze. Tudíž určitě státní orgány nezasahují tak, jak by měly, to bezesporu.
Jestli je to státní politika, jestli někde izraelská vláda přijala rozhodnutí, že bude cíleně vyhánět Palestince z oblasti C, to si myslím, že zatím nenastalo. Problém ale je, že nedělá nic zásadního pro to, aby k tomu v určitých místech Západního břehu nedocházelo.
Jaké důsledky to všechno má a může mít, třeba na řešení založeném na existenci dvou států?
Pro dvoustátní řešení je toto hřebíček do rakve. Protože čím větší přítomnost židovských osadníků na Západním břehu a čím více rozparcelovaný Západní břeh bude – když budou židovské osady od sebe oddělovat palestinská města – tak to je bezesporu pro dvoustátní řešení špatně.
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
