Kajínek svou vinu stále popírá

Jiří Kajínek: "Já bych nikdy nikoho nezabil a nájemnou vraždu nepřijal, abych ji provedl."

To, že má Jiří Kajínek pravdu, by mohl dokázat v případě, že se jeho kauza znovu otevře. Ještě má několik málo šancí. Jednu využije pravděpodobně již tento týden. Podle advokáta Reného Příhody totiž podá stížnost k Ústavnímu soudu. Stížnost bude namířena proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, který o Kajínkovi jednal v neveřejném zasedání.

"Ta zásada veřejnosti byla porušena a potom nejméně článek 36 Listiny práv a svobod, neboť bylo upřeno právo na spravedlivý proces."

Nicméně soudy jakoby se bránily případ otevřít. Bývalý ministr spravedlnosti Pavel Rychetský, který v Kajínkově případě podal stížnost k Nejvyššímu soudu, spis studoval. A jak sám letos řekl, je v něm spousta nejasností.

"Dokázat obouruč usmrtit dva lidi a těžce postřelit třetího a ještě mezitím vyměnit zásobníky, to je artistický výkon."

Rychetský upozornil také na to, že člověk, který si vraždy objednal, byl odsouzený jen za návod k vydírání. Bývalému ministrovi se nelíbilo ani to, že se soud opírá o svědky, kteří byli v té době ve vazbě. Chtěl také rekonstrukci případu a konfrontaci svědků. To vše ale Nejvyšší soud zamítl.

Dita Válková, mluvčí Nejvyššího soudu: "Konfrontace ani rekonstrukce nešlo provést vzhledem k tomu, že korunní svědkové, neboli svědkové, kteří v daném místě se měli nacházet, nechtěli vypovídat v této věci a obviněný Kajínek tvrdil, že se na místě nenacházel. Proto nebylo možné konfrontaci nebo rekonstrukci možné uskutečnit."

Jiří Kajínek tvrdil, že všechny důkazy v jeho případu byly vykonstruované.

"Já bych musel mít prostor, abych mohl přesvědčit o tom, že jsem tu vraždu nespáchal. Říci to jednou větou nebo dvěma, to opravdu nejde. Tady je potřeba celou tu věc rozebrat a na každém tom příkladě zvlášť poukážu přesně na to, proč je to jinak než tvrdí policie. A co se tam vlastně všechno odehrálo."

Korunní svědek Kajínkova případu Vojtěch Pokoš už dříve v rozhovoru pro Mladou frontu řekl, že si je stoprocentně jistý, že vraždy má na svědomí Kajínek.

"Proč bych měl ukázat na člověka, který to nemá na svědomí? Já ukázal na člověka, který mi oddělal bráchu a mě skoro zastřelil. Že to byl zrovna Kajínek, za to nemůžu já, ale on."

Kajínka usvědčovali při vyšetřování i jeho známí. Alexandr Hegedys připustil, že Antonínovu Vlasákovi sehnal Kajínka, aby ho zbavil starostí s Jandovým vydíráním. Jaroslav Ďurči vypověděl, že Kajínka dovezl do Plzně na místo schůzky, na kterém zemřel Janda a jeho bodyguard. Oba muži se však dnes ke svědectví nehlásí a tvrdí, že je k tomu přinutili policisté. Kajínek jde ještě dál a říká, že policie má na svědomí i vraždu podnikatele Jandy a Juliána Pokoše.

"Plzeňská policie stojí za střílením v Plzni. O tom jsem já stoprocentně přesvědčen. To vyplývá z celého vyšetřování, z průběhu vyšetřování, z dokazování. Nic jiného tam není."

Kajínek to zdůvodňuje tím, že policie měla na pátek 28. května 1993, tedy dva dny před vraždou, připravenou akci, při které měl být zatčen jak podnikatel Štefan Janda, tak jeho dva osobní strážci. Nejvyšší užší vedení policie, pět mužů, rozhodlo o tom, že policie v pátek nepracuje. Po Plzni jí běhala skupina tří lidí ozbrojená nezákonně, vydírá lidi, přepadá lidi, vyhrožuje jim smrtí a šéf policie řekne, že policie v pátek odpoledne nepracuje, protože to je malá sobota a odloží tento zákrok na pondělí. To nikdy nikdo nechtěl vysvětlit, ani u soudu to nevysvětlil a dneska se to snaží každý bagatelizovat, že ono to nebylo tak nutné, že to nebylo potřeba. ale je to velice zvláštní vysvětlení.

Hlavní svědek Vojtěch Pokoš ale tvrdí, že Kajínka znal a nespletl by si ho.

"Kajínka jsme s bratrem a Jandou tehdy neviděli poprvé. Dal si s Jandou telefonicky schůzku na tom samém místě už asi týden předtím. Prý mu nabízel nějaký kšeft, což byla záminka. Janda nás vzal s sebou, tehdy jsme ho viděl poprvé. Byl překvapený, že Janda nepřijel sám a proto si s ním domluvil další schůzku v Praze pod Libeňským mostem. Tam jsme také jeli společně. Třetí schůzka byla zase v serpentinách v Plzni, ale o tom snad už nemusím hovořit. Je jasné, že jsem měl dost příležitostí, abych si podobu doktora lebedy, za kterého se Kajínek vydával, zapamatoval."

To uvedl Pokoš v deníku Mladá fronta Dnes. Střelbu v borských serpentinách na okraji Plzně viděli z poměrně malé vzdálenosti ještě dva mladí kluci, kteří popřeli, že by tam byl Kajínek. Jejich svědectví ale soud označil za nedůvěryhodné. Plzeňský soudce Pravoslav Polák, který o doživotním trestu rozhodl, už dříve tvrdil, že se žádná chyba nestala.

"Já za sebe a myslím, že i za své kolegy ze senátu nemám důvod měnit jakýkoliv závěr o vině či trestu a setrvávám na tomto svém rozhodnutí."

Osud Jiřího Kajínka bude mít teď opět v rukou Ústavní soud, který bude projednávat jeho stížnost. Kauzu může buď smést se stolu nebo vrátit Nejvyššímu soudu, který by se musel jeho připomínkami řídit. Podle Jaroslavy Dvořáčkové z Ústavního soudu ale není jasné, kdy by nějaké rozhodnutí mělo padnout:

"Lhůta pro rozhodnutí Ústavního soudu není stanovena. Závisí to na množství nápadů, na složitosti té věci a dalších skutečnostech, nutnosti vyžadovat určité materiály od jiných soudů. Tu dobu vyřízení nelze určit."

Pokud mají všichni aktéři případu čisté svědomí, není důvod kauzu znovu neotevřít. Třeba by se jen potvrdilo, že se žádná chyba nestala a Kajínek je za mřížemi oprávněně. Tak ale celý případ jen budí rozpaky.

"Víte, být ve vězení je samo o sobě špatné. Je to nepříjemné, ale pokud jste vinen a jste spravedlivě odsouzen, tak se s tím musíte smířit. Ale být ve vězení nespravedlivě, to je více než kruté."

Přepsal: Česká informační agentura.