K učení se potřebujeme cítit v bezpečí. Teprve pak můžeme přijímat informace, říká kanadská expertka

„Učitel má naprosto klíčovou roli pro zajištění bezpečí ve třídě a pro budování pocitu sounáležitosti a spojení,“ je přesvědčená kanadská odbornice na dětský vývoj Neufeld Strijack.

Roli pedagoga vnímá tak, že může mladé lidi vést, ale zároveň se stará o jejich potřeby a nabízí jim bezpečí. „Abychom se mohli učit, potřebujeme, aby byl náš vnitřní systém alarmu vypnutý. A naopak musíme aktivovat parasympatický nervový systém – to je stav, kdy jsme uvolnění a můžeme přijímat informace,“ vysvětluje, proč je pocit bezpečí ve výuce tak důležitý.

Čtěte také

Jak na well-being ve školách? Poskytnout prostor o sobě přemýšlet a spolupracovat na problémech

A doplňuje: „Stačí, když budeme řečí těla a stylem komunikace dávat najevo zájem, namísto toho, abychom studenty kárali za chyby a soustředili se na jejich výkon. Když se děti stydí, je to, jako by se scvrkly, a pak už raději nechtějí nic říkat. Bezpečí jim naopak dovoluje ukázat se takoví, jací jsou. Nebojí se pak klást otázky nebo zvednout ruku, když něčemu nerozumí.“

V bezpečném prostředí podle ní vzniká možnost prospívat: „Pokud se někde cítíme, že tam máme domovskou základnu, a máme pocit, že tady můžeme být sami sebou, tak můžeme zkoušet nové věci. Nezávislost rozvíjíme díky své závislosti, díky tomu, že víme, že se o někoho můžeme opřít a mít pevné základy a kořeny. Pak nám mohou narůst křídla.“

Stav frustrace

Neufeld Strijack mimo jiné zkoumá, proč jsou současné děti úzkostnější, agresivnější či odpojenější od svého okolí. Jak najít řešení těchto problémů je ostatně podtitulem její nové knihy s anglickým názvem je Reclaiming Our Students Back. Why Children Are More Anxious, Aggressive, And Shut Down Than Ever.

„Existuje spousta dětí, které jsou frustrované, ale nedokážou se propracovat ke svému smutku a zklamání z toho, co se jim v životě nedaří. A jejich mozek reaguje tak, že chce tělo ochránit a prostě vypne ty signály emocí. To je to odpojení, o kterém mluvím i ve své knize. Mozek prostě řekne: nebudeš se cítit vyděšená nebo frustrovaná. Všechno ti bude jedno,“ připomíná.

Prvním krokem pro navázání kontaktu s odpojeným žákem totiž není oslovit ho a napřímo se zeptat, co má za problém. „Takhle to nejde. Důležité je zachovat bezpečí. To je nejdůležitější stavební prvek,“ vysvětluje expertka.

Čtěte také

Expert: Ne každý se v rodině naučí vycházet s dalšími. Je potřeba to trénovat, školám s tím pomáháme

Děti totiž mohou být zavaleni frustrací a dalšími emocemi, aniž by to dokázaly popsat.

„Existuje spousta dětí, které jsou frustrované, ale nedokážou se propracovat ke svému smutku a zklamání z toho, co se jim v životě nedaří. A jejich mozek reaguje tak, že chce tělo ochránit a prostě vypne ty signály emocí. To je to odpojení, o kterém mluvím i ve své knize. Mozek prostě řekne: nebudeš se cítit vyděšená nebo frustrovaná. Všechno ti bude jedno,“ připomíná a pokračuje:

„Chápu, že ani ve třídě není příliš prostoru na řešení takových věcí, ale můžeme si jako učitelé aspoň říct: dobře, mám tu frustrované dítě, jak mu můžu pomoct jeho frustraci ventilovat? Co takhle čmárat si něco před začátkem hodiny? To často přináší úlevu.“

Naslouchat srdci

Neufeld Strijack v pořadu Reparát upozorňuje také na vztah dětí s digitálními technologiemi a sociálními sítěmi:

„Mladí lidé potřebují spojení s pečujícími dospělými – rodiči a učiteli. Sociální sítě jsou navržené tak, aby jim dávaly ty dopaminové šlehy, pocit, že na nich záleží, že je někdo chápe. Ale nasytit tuhle potřebu tak, jak to dělají mezilidské vztahy, nedokážou.“

Čtěte také

Jak na digitální rodičovství? „Učit děti, jak fungovat na telefonu, je jako učit je jezdit na kole. Má to svá pravidla,“ říká expertka

Rodičům proto doporučuje přidávat chvíle, kdy jsou napojení na děti: „Můžeme si udělat rodinný herní večer, při kterém nesmí být na stole telefony ani tablety. Nebo zavést pravidlo, že při společných večeřích se tato zařízení nepoužívají.“

„Jestliže už děti mají své telefony, zajímejte se o to, co na nich dělají. Mluvte s nimi o tom a potom je vytáhněte třeba na procházku. Nemusíme si kvůli dětem brát den volna, spíš po malých krůčcích zabudovávat do našeho všedního dne spojení s nimi,“ dodává.

Poslechněte si celý pořad Reparát. Audio je nahoře v článku.