Juračka: Po dekády člověk jen odváděl vodu z krajiny – a teď se diví. Kokořínsko je česká poušť
Evropa je nejrychleji se oteplujícím kontinentem na světě a teplotní rekordy se letos přepisovaly i v Česku. Na konci června se rtuť teploměru dostala až na téměř 42 stupňů. Vlny veder a požáry i další země. „Nejde ani o to číslo, ale o sucho. Člověk poslední půl století nedělal z mého pohledu nic jiného, než že odváděl vodu z krajiny. Teď se ale nestačí divit, že tam voda chybí,“ poukazuje v Leonardu Plus hydrobiolog, fotograf a popularizátor vědy Petr Jan Juračka.
„Narovnávali jsme řeky, vysušili jsme rozlitiny,“ poukazuje popularizátor vědy. „Přitom lužní les je neuvěřitelně důležitý prvek v krajině. A to ani ne tak z hlediska biodiverzity, ale hlavně z hlediska chlazení a zadržení vody v krajině. Když přijde povodeň, tak se voda vylije tam a bahno zvýší uživnost lesa.“
Za unikátní považuje Juračka Kokořínsko. Tamější pískovcová krajina se vyznačuje hlubokými údolími, roklemi a místy, kam téměř nesvítí slunce.
Čtěte také
„Je to vlastně taková poušť České republiky,“ přirovnává popularizátor. „Jsou tam spíš potůčky než řeky, takže tůně, které tam člověk uměle dodělává, docela dramaticky mění tamní podmínky pro vodní organismy, rostliny i živočichy.“
Takové oblasti s minimem vody jsou ale v Česku stále spíše výjimkou. „Jako země máme poměrně hodně vod, malých i větších. Je to vlastně dobrá země, když to vezmu z pohledu hydrobiologa,“ vyzdvihuje
Právě v tůních na Kokořínsku objevil s kolegy nový druh sladkovodního korýše. Hrotnatka Hrbáčkova nese jméno podle hydrobiologa Jaroslava Hrbáčka (1921–2010), v názvu se ale zrcadlí i její specifický vzhled.
„To, že se najde druh perloočky rodu Daphnia v našich zeměpisných šířkách, by si nikdo netipnul. Nicméně tím, jak byla hrbatá, se to tak nabízelo,“ vzpomíná vědec na objev z roku 2010.
Hrotnatky neboli perloočky v Česku patří mezi nejprobádanější vodní bezobratlé, hrbatý druh se proto velmi pravděpodobně vyvinul jako evoluční reakce na predátora. Organismus se v takovém případě změní v důsledku takzvaného kairomonu, tedy látky, kterou dává predátor nebo bakterie najevo svou přítomnost, vysvětluje vědec.
„Perloočka je opravdu modelový organismus. Tím, jak se snadno chová, je partenogenetická, splňuje strašně moc kritérií. Dá se vzít flaška od okurek a můžete dělat doslova světovou vědu,“ vyzdvihuje.
Čistá voda, ale bez života
V souvislosti se změnou klimatu často zaznívá, že se i na naše území přirozeně posouvají teplomilejší druhy rostlin a živočichů. Vodní prostředí podle Juračky výrazněji trpí invazivními druhy, které tam dostává člověk.
„Už více jak sto let tu máme invazivní druhy v Labi a Vltavě, které člověk zavlekl někde do Hamburku a oni se proti proudu dostávají až k nám,“ říká a doplňuje, že v některých případech sem lidé takové druhy dostávají i zcela úmyslně.
„Zajímavá je slávička mnohotvárná, to je takový krásný mlž, je opravdu nádherná,“ popisuje. Při vysazení ale tento druh přeroste a zabije ostatní měkkýše a místo obsadí v enormních počtech. „Špatně se to komunikuje lidem, protože slávičky vodu čistí. Taková voda je na koupání, ale na druhou stranu začíná být bez života,“ upozorňuje hydrobiolog.
Ekologie tůní a malých vodních ploch je pro vědce jednodušší než ekologie například slapů. Pochopit dění v tak velkých vodách je podle hydrobiologa složité a ještě těžší je ho ovlivnit, dodává Juračka.
Čím vším jsou vodní toky a plochy v Česku zajímavé? Dá se v nich ještě objevit něco, co dosud nikdo nepopsal? A kde jsou vodní společenstva nejbohatší? Poslechněte si celý pořad v audiu na začátku článku.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
