Julie Hrstková: Zítra to roztočíme, drahoušku aneb Jak dlouho v české politice vydrží snaha o reformu
Další vláda, a to jakákoliv, bude muset podle prezidenta Petra Pavla „vypít kalich hořkosti a přijít s reformami, které budou řadu lidí možná bolet.“ Podle něj se budou těžko prosazovat, vysvětlovat, ale nepůjde to bez nich, nechal se prezident slyšet v rozhovoru pro CNN Prima News. Zpětný pohled na historii českých vlád a jejich reformních kroků bohužel člověka nutí k jisté skepsi.
Nejde o to, že se nenašly vlády, které dokázaly přinést zásadní změny. Jde o to, co z těchto změn zůstalo a k čemu vedly.
Pokusy o reformu
Za prvé je nutné upozornit, že většinu reformních kroků přijaly vlády pod vlivem krizí. O první komplexní reformu se pokusil kabinet Vladimíra Špidly ještě před vstupem Česka do Evropské unie. Šlo o reakci na růst zadlužení.
Čtěte také
Jedním z výsledků byl konec vnitrostranické podpory premiéra, jeho následná rezignace a jmenování nové vlády.
Další reforma přišla po světové finanční krizi a reagovala na dlouhodobou fiskální nerovnováhu, evropskou dluhovou krizi a domácí rozpočtové problémy.
Šlápla do toho vláda Petra Nečase, která kromě úsporných opatření zavedla druhý pilíř důchodového pojištění a prosadila postupné nekonečné navyšování věku odchodu do důchodu. I tato vláda skončila demisí premiéra v roce 2013.
Reformy i bez krize
A konečně poslední vláda, která reagovala na krizi úspornými opatřeními, byl poslední kabinet Petra Fialy, který stabilizoval veřejné finance, opět prosadil navýšení věku odchodu do důchodu a byl za to náležitě „potrestán“ voliči.
Čtěte také
Na rozdíl od svých reformních předchůdců Fialova vláda skončila po loňských volbách.
Opomenout nelze premiéra Mirka Topolánka – jeho druhá vláda v letech 2007–2009 přinesla hluboké reformy, jako byla snaha o zavedení rovné daně, zavedení poplatků u lékaře, snížení firemní daně či zpřísnění sociálních dávek, aniž by v první fázi reagovala na jakoukoliv krizi.
Jeho konec přišel v průběhu světové finanční krize a jeho vláda se stala první v historii ČR, která padla po hlasování o nedůvěře.
Memento pro budoucí vlády
I z tohoto stručného shrnutí je zjevné, že v posledním čtvrtstoletí, kdy se u moci vystřídalo 14 vlád, nebylo mnoho premiérů, kteří by chtěli oslnit voliče pomocí rozpočtových škrtů, strukturálních změn v oblasti daní či sociální a zdravotní politiky a vůbec bojem za zachování zdravých veřejných financí.
Čtěte také
O to tragičtější je pohled na výsledky provedených reforem. Část z nich zmizela úplně a stala se varovným mementem pro všechny budoucí vlády.
Výstražný červený kříž visí nad poplatky u lékaře. Zakázanou oblastí se staly penze – druhý pilíř je zapomenutý, prodlužování věku odchodu do důchodu se vrací jak bumerang a stejně tak je politiky tento krok odhazován a oddalován.
Ještě zajímavější je pohled na daňovou politiku. Hlavní daňovou reformu provedla v roce 2008 vláda Mirka Topolánka. Ideologie nízké rovné daně ale narazila na realitu rozpočtu, a tak v rámci reformy hned na začátku vznikla superhrubá mzda, což bylo v podstatě skryté zvýšení původní rovné patnáctiprocentní daně.
Namísto toho, aby jakákoliv další vláda provedla novou, rozpočtově racionálnější daňovou změnu, přikročila vláda Andreje Babiše v roce 2020 ke zrušení superhrubé mzdy. K tomu se s radostí přidala ODS a veřejné finance se dodnes z výpadku cca sta miliard ročně nevzpamatovaly.
Konsolidační úsilí nepřežije
Zpětně vzato se v české politice objevila spousta nápadů, které mohly dlouhodobě konsolidovat veřejné finance, přinést udržitelný penzijní systém či robustní zdravotnictví připravené na stárnutí populace.
Namísto toho ping pong s veřejnými financemi vede k postupnému prohlubování deficitů v kombinaci s nepřipraveností na demografickou změnu. Vedlejším efektem je postupné zhoršování kvality veřejných služeb a rostoucí přitažlivost populistické politiky, která se jeví přijatelnější než ideologické války.
Současná vláda nemá mnoho limitů ve veřejné rozpočtové politice, kterými by se musela nutně řídit. Navíc platí, že celkové zadlužení země patří v rámci EU k podprůměrným, takže než přijde dluhový náraz, prostor pro nezodpovědnou vládní politiku tu stále je.
Prezident Pavel má pravdu, že jednou bude muset nějaká vláda přijít s konsolidací a celou řadou reforem a výsledek bude bolet. Historie ovšem naznačuje, že konsolidační úsilí v české politice nepřežije ani jedny volby.
Autorka je komentátorka Hospodářských novin
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
